30 Cdo 1171/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud české republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci
žalobkyně JUDr. A. P. proti žalovaným 1) A. Ch. a 2) V. Ch., zastoupené
advokátkou, jako dědiců po Ing. B. Ch., o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 9 C 117/88, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 1995, č.j. 12 Co 245/95,
12 Co 245/95, 12 Co 246/95-195, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala návrh na zahájení řízení o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví účastníků zaniklého rozvodem jejich manželství ku dni
22.4.1985.
O návrhu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24.6.1994, č.j.
9 C 117/88-158, ve spojení s opravným usnesením ze dne 15.7.1994, č.j. 9 C
117/88-157, tak, že z věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků přikázal
do výlučného vlastnictví navrhovatelky věci jmenovitě uvedené, včetně domu čp.
8 kat. úz. Z. s příslušenstvím, vše v úhrnné hodnotě 110 387,- Kč, původnímu
žalovanému věci v úhrnné hodnotě 86 685,- Kč, včetně panelové garáže v P., F.
ul., zděné garáže N. a dále zůstatkové hodnoty členského podílu družstevního
bytu
a žalobkyni uložil, aby žalovanému na vyrovnání podílu zaplatila částku 159
551,- Kč. Proti opravnému usnesení a zároveň rozsudku podala žalobkyně
odvolání, neboť nesouhlasila se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, na
jejichž podkladě soud učinil skutkové a právní závěry ve věci. Výtky se
dotýkaly zejména zjišťování hodnoty jednotlivých věcí v bezpodílovém
spoluvlastnictví účastníků, zvláště nemovitosti
ve Z., a finančního vypořádání účastníků, u nějž podle žalobkyně není patrný
způsob konečného výpočtu ani se zřetelem k uplatněným pohledávkám účastníků.
Považovala za nesprávné, že soud nevedl účastníky k možnému vyřešení
záležitosti dohodou
a navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen. V průběhu odvolacího
řízení vzala žalobkyně návrh zpět a navrhla, aby soud řízení o něm zastavil.
Žalovaný s procesním postupem navrhovatelky nesouhlasil s odůvodněním, že se
jedná
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy již uplynula
lhůta k jeho vypořádání na základě nového návrhu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8.11.1995 č.j. 12 Co 245/95,
12 Co 246/96-192 zpětvzetí návrhu nepřipustil; rozsudek soudu prvního stupně ve
znění opravného usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Podle odůvodnění usnesení ve výroku, jímž zpětvzetí návrhu na zahájení
řízení nebylo připuštěno, žalovaný uplatnil proti zpětvzetí návrhu důvody,
které odvolací soud s ohledem na ust. § 149 odst. 4 obč. zák. shledal vážnými.
Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé zrušil pro nedostatky
tkvící v neúplně zjištěném skutkovém stavu a vadách, pro které byl rozsudek v
podstatě nepřezkoumatelný zejména ve vztahu k hodnotovému vypořádání podílů
účastníků na zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví. Spolu s rozsudečným
výrokem o věci samé odvolací soud zrušil napadený rozsudek i ve vedlejších
výrocích.
Proti označenému usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž soud
nepřipustil zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, podala žalobkyně dne 11.3.1996
dovolání. Považuje za nesprávný závěr, podle nějž nesouhlas žalovaného se
zpětvzetím návrhu je podložen vážným důvodem, neboť pro rozhodnutí o vypořádání
zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jsou rozhodující ustanovení
dřívějšího občanského zákoníku. S ohledem na úmrtí žalovaného zpochybnila i
správnost dalšího postupu soudu v řízení.
Dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému
před účinností zák. č. 30/2000 Sb.; dovolací soud proto projedná a rozhodne o
dovolání podle občanského soudního řádu před novelou /část dvanáctá, hlava
první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb./.
Občanský soudní řád účinný před 1.1.2001 /dále jen o.s.ř./ v ust. § 241
odst. 1 upravuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jež spočívá v povinném
zastoupení dovolatele advokátem, pokud dovolatel nemá právnické vzdělání buď
sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj jedná. Žalobkyně podala dovolání, aniž
byla zastoupena advokátem. K výzvě soudu v průběhu dovolacího řízení však
doložila, že má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání; na dovolatelku se
proto požadavek povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení nevztahuje.
Dovolací soud shledal, že
po formální i obsahové stránce dovolání splňuje náležitosti uvedené v ust. §
241 odst. 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští /§ 236 odst. 1 o.s.ř./. Důvody uvedené v ust. § 237 odst. 1
o.s.ř., pro něž je možno dovoláním napadnout každé pravomocné rozhodnutí
odvolacího soudu žalobkyně nevytkla a dovolací soud, který z úřední povinnosti
k případným vadám rozhodnutí přihlíží z úřední povinnosti, žádnou vadu
významnou z hlediska ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. neshledal. Občanský soudní řád
v ust. § 238a odst. 1 písm. b) připouští dovolání proti usnesení odvolacího
soudu, jímž bylo rozhodnuto m.j. tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští.
Dovolání žalobkyně je ve smyslu ustanovení o.s.ř. přípustné.
Dovolání lze podat jen pro některý z důvodů uvedených pod písm. a) - d)
ust.
§ 241 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně sice slovně ani odkazem na příslušné zákonné
ustanovení neupřesnila, pro který důvod podala dovolání, z jeho obsahu však lze
podle ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. /§ 243c o.s.ř./ dovodit, že bylo podáno pro
nesprávné právní posouzení věci /§ 241 odst. 2 písm. d) o.s.ř./.
Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku z
hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Dovolání neshledal důvodným.
Podle ustáleného výkladu soudu se nesprávné právní posouzení věci může
dotýkat jak předpisů hmotného práva, tak předpisů procesního práva, jestliže
jejich aplikace na posuzovanou věc byla pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu
rozhodující. Nesprávným právním posouzením se přitom rozumí omyl soudu při
aplikaci práva
na zjištěný skutkový stav, jestliže soud použil jiný práví předpis, než který
měl správně použít, nebo na posuzovanou věc použil sice správný právní předpis,
ale ten nesprávně vyložil. V tomto smyslu dovolací soud posuzoval správnost
aplikace ust. § 149 odst. 4 obč. zák. ve spojení s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.,
vyúsťující v hodnotící závěr, že k nesouhlasu se zpětvzetím návrhu vedl
žalovaného vážný důvod. Zatímco občanský soudní řád žalobci neukládá, aby uvedl
důvod, pro který bere návrh zpět, žalovaný, pokud se zpětvzetím návrhu
nesouhlasí, však má za povinnost svoje stanovisko
ke zpětvzetí návrhu odůvodnit, aby soud mohl posoudit, zda k nesouhlasu se
zpětvzetím návrhu jej vedou vážné důvody. Takovými se zpravidla rozumí
okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve
svých oprávněných zájmech např. proto, že v případě zpětvzetí návrhu a
následného zastavení řízení o něm by se již sám nemohl s úspěchem domáhat
rozhodnutí o sporném nároku, na němž má procesně ekonomický zájem.
Při rozhodování o návrhu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
účastníků vycházely soudy obou stupňů ze zjištění, že manželství účastníků
uzavřené dne 27.6.1961 bylo zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 13.6.1984 č.j. 7 C 514/82, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze
dne 25.1.1985 č.j. 18 Co 884/84-67 pravomocně ku dni 22.4.1985. Obsahem spisu v
posuzované věci dovolací soud ověřil, že návrh na zahájení řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví účastníků byl podán dne 20.4.1988. V těchto
časových souvislostech považoval odvolací soud za potřebné uvést, že podle
přechodných a zrušovacích ustanovení k úpravám účinným od 1.4.1964 (zák. č.
40/1964 Sb. občanský zákoník) majetková společenství mezi manžely vzniklá podle
zák. č. 265/1949 Sb o právu rodinném zanikla dnem 1.4.1964 a tímto dnem vzniklo
bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle zák. č. 40/1964 Sb do
jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří. Přechodná ustanovení k úpravám
účinným od 1.4.1983 (zák. č. 131/1982 Sb.) v § 865 odst. 1 obč. zák. stanovila,
že není-li uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona, tj. zák. č.
131/1982 Sb., i právní vztahy vzniklé v době
od 1.4.1964 do 1.4.1983. Podle ust. § 149 odst. 4 obč. zák., na něž odvolací
soud poukázal, nedošlo-li do 3 let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví
manželů k jeho vypořádání dohodou, nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví
manželů na návrh podaný do 3 let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu,
je ohledně movitých věcí založena nevyvratitelná domněnka, že se manželé
vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového
spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny
a domácnosti výlučně jako vlastník užívá, ostatní movité věci a věci nemovité
pak jsou v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů, přičemž podíly obou
jsou stejné.
Při hodnocení okolností, jimiž žalovaný odůvodnil nesouhlas se
zpětvzetím návrhu, odvolací soud právem přihlédl k ust. § 149 odst. 4 obč. zák.
ve znění účinném od 1.4.1984, správně je vyložil a se zřetelem k uplynutí
lhůty 3 let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví jako bývalých manželů
dovodil i právní důsledky
pro bezpodílové spoluvlastnictví účastníků. Při uplatnění nevyvratitelné
zákonné domněnky, jež je s uplynutím lhůty spojena, by žalovaný již nemohl s
úspěchem navrhnout vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu
ve smyslu ust. § 149 odst. 3 obč. zák.
Závěr odvolacího soudu, že k nesouhlasu s procesním postupem žalobkyně
měl žalovaný vážný důvod ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. /§ 211 o.s.ř/ a
rozhodnutí tohoto soudu, že zpětvzetí návrhu se nepřipouští, shledal tudíž
dovolací soud správným; dovolání žalobkyně proto jako nedůvodné zamítl /§ 243b
odst. 1 věta před středníkem o.s.ř./.
Žalovaní, kteří měli v dovolacím řízení úspěch, mají podle ust. § 142
odst. 1 o.s.ř. /§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o.s.ř./ právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení. Žalovaným však náklady ve spojení s dovolacím řízením
nevznikly, bylo proto rozhodnuto ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. /§ 243b
odst. 4, § 224 odst. 1 o.s.ř./, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu