30 Cdo 1201/2018-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 273/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2016, č. j. 16 Co 437/2015-160, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 27 C 273/2010-135, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a současně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v plné výši 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu (č. j. 16 Co 437/2015-160) podal žalobce dovolání ze dne 3.
5. 2016 (č. l. 163), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 27 C 273/2010-178, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro podání dovolání (výrok II).
Odvolací soud usnesením ze dne 18. 4. 2017, č. j. 16 Co 6/2017-199, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení soudu prvního stupně (č. j. 27 C 273/2010-178) ve spojení s usnesením soudu odvolacího (č. j. 16 Co 6/2017-199) podal žalobce dovolání ze dne 27. 4. 2017 (č. l. 204), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 20. 12. 2017, č. j. 27 C 273/2010-207, které bylo žalobci doručeno dne 21. 12. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu č. j. 16 Co 437/2015-160. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 23.
12. 2017 (č. l. 209), ve kterém opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 16 Co 6/2017-199) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1203/2018. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl.
II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s.
ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 20. 12. 2017, č. j. 27 C 273/2010-207) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. § 241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (§ 243 o. s. ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu