30 Cdo 1218/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 Nc 5101/2016, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2016,
č. j. 57 Co 300/2016-42, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel
zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Ačkoli nebyl žalobce vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení
splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že z rozhodovací
činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce
opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s
tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). Nejvyšší soud
má proto za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém
zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před
středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu