U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha v právní
věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem v
Praze 2, Vinohradská 6, proti žalované České republice – Ministerstvu financí,
identifikační číslo osoby 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o
zaplacení 80 887 952,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
1 pod sp. zn. 30 C 29/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 72 Co 145/2013-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ve
znění výše uvedeného opravného usnesení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31.
12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř.
Dle ust. § 237 o.s.ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel nikde v dovolání nevymezil, který z předpokladů uvedených v § 237 o.
s. ř. považuje za naplněný. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně
uvedl, že projednání dovolání není možné, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od
jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud
odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím
soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve
přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách, www.nsoud.cz),
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti
němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne
21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto
usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je
dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13 potvrdil, že „k
tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo
nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř.).“
Z důvodu absence náležitosti dovolání Nejvyšší soud dovolání dovolatele podle §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu