U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci
žalobce Ing. M. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu práce a
sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o náhradu
nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 25 C 170/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 14 Co 64/2016-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu
prvního stupně ze dne 20. 1. 2016, č. j. 25 C 170/2015-27, jímž byl zamítnut
návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení (proti
usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2015, č. j. 14 Co 402/2015-19). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce dostatečně
věrohodně nedoložil a neprokázal majetkové poměry. Svou žádost opírá o
nedostatek finančních prostředků, odkázal na skutečnost, že mu měla být
přiznána podpora v nezaměstnanosti a doložil oznámení o přiznání dávky státní
sociální podpory ve výši 1 368 Kč a v podstatě nevyplněný formulář o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno a
neprokázal, že jsou v jeho případě naplněny podmínky pro přiznání osvobození od
soudních poplatků. Odvolací soud poukázal na dřívější rozhodování o obdobném
návrhu žalobce v tomto řízení, přičemž zdůraznil okolnost, že žalobci bylo
bývalým zaměstnavatelem vyplaceno odstupné a byla mu přiznána podpora v
nezaměstnanosti. Žalobce výši odstupného ani podpory neuvedl. Žalobce tak
zamlčel některé podstatné skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů. Ani
nyní žalobce své majetkové poměry ničím nedoložil. V projednávané věci nemohlo
být soudem splnění prvé podmínky posouzeno, proto soud prvního stupně správně
nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 10. 3. 2016, v němž
uvedl, že jej soud bez důkazů nařkl ze zamlčení některých podstatných
skutečností, účelově tvrdí, že svá tvrzení nedoložil. Bez důkazů tvrdí, že
dovolateli bylo vyplaceno odstupné a podpora v nezaměstnanosti. Aktuální
situací dovolatele se nijak nezabýval. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 30 Cdo 1255/2016-46,
dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení odstranil
nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Na výzvu dovolatel reagoval podáním ze
dne 21. 4. 2016, v němž namítl, že uvedeným usnesením mu byla o 5 dnů zkrácena
lhůta dle § 241b odst. 3 o. s. ř. Dále upozornil na rozhodnutí České advokátní
komory, jímž mu byl ustanoven zástupce, avšak ustanovený zástupce odmítl
poskytnout právní služby pro zjevnou bezdůvodnost uplatňování práva. Žalobce
navrhl, aby jím podané dovolání bylo i přesto projednáno. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015,
sp. zn. 31 NSČR 9/2015). Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že
nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatel věrohodně nedoložil své
majetkové poměry, tudíž nelze dospět k závěru, že by jeho poměry odůvodňovaly
osvobození od soudních poplatků. K námitce dovolatele ohledně procesních lhůt dovolací soud uvádí, že dovolatel
mylně zaměňuje mezi zákonnou lhůtou k doplnění dovolání dle § 241b odst. 3 o. s. ř. a lhůtou ke splnění povinnosti dle § 241 o. s. ř., jež je lhůtou
soudcovskou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29
NSCR 11/2011); ostatně v posuzovaném případě již obě lhůty uplynuly, takže
dovolatel nemohl být jakkoliv zkrácen na svých právech.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil
nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2
a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. 6. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu