30 Cdo 1293/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka,Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Na Zderaze 1275/15, proti žalovaným 1) Stavebnímu bytovému družstvu Ocelář, se sídlem v Kladně, Generála Klapálka č. 1614, IČO 00035262, a 2) JUDr. I. H., o žalobu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 82/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č.j. 3 Co 38/2013-280, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. prosince 2012, č.j. 36 C 82/2006-272, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2011, č.j. 36 C 82/2006-247. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2013, č.j. 3 Co 38/2013-280, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil pode ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání doplněné podáním svého právního zástupce. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. S ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o.s.ř. není předmětné dovolání přípustné, neboť směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesené soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání, když v tomto případě je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř. Na této skutečnosti pak nemůže ničeho změnit ani zcela vadné poučení o možnosti dovolání připojené odvolacím soudem k napadenému rozhodnutí. Nejvyšší soud proto toto dovolání pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2014
JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu