USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 9/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 17 Co 312/2016-74, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 4. 2016, č. j. 19 C 9/2015-52, zamítl žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II).
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované 600 Kč na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Současně s podáním dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a bezplatné ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 19 C 9/2015-94, zamítnut. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2017, č. j. 17 Co 234/2017-102 a řízení o dovolání proti tomuto usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1324/2018.
Usnesením ze dne 12. 9. 2017, č. j. 19 C 9/2015-106, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů odstranil nedostatek povinného zastoupení a zároveň žalobce poučil, že v případě neodstranění vytknutého nedostatku Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu