30 Cdo 1329/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 105 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 55/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, č. j. 28 Co 105/2017-79, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2017, č. j. 43 C 55/2015-66, kterým byl zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce.
Žalobce do svého včasného dovolání vtělil žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedený návrh žalobce byl zamítnut pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2017, č. j. 43 C 55/2015-86, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne
13. 12. 2017, č. j. 28 Co 466/2017-92.
Soud prvního stupně dále usnesením ze dne 20. 2. 2018, č. j. 43 C 55/2015-95, vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal dovolání, jinak bude dovolací řízení zastaveno. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tím, že opětovně požádal o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta. Přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti tak žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Pokud žalobce v návaznosti na pravomocné zamítnutí svého předchozího návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů neprodleně podal nový a obsahově zcela totožný návrh, pak se k jeho opakovanému návrhu na ustanovení zástupce nepřihlíží, neboť žalobce takovým postupem evidentně maří řádný postup v řízení. Ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. takový zneužívající procesní postup žalobce nepožívá právní ochrany, neboť odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád
(§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Jelikož řízení o věci samé není pravomocně skončeno, rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně tohoto řízení dovolacího soud prvního stupně, popřípadě soud odvolací, v rámci rozhodnutí, jímž se bude řízení končit (§ 151 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2018
Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu