30 Cdo 1336/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilou S. P., v řízení o návrhu S.
města B.- Magistrátu města B., o určení doby nezájmu rodiče o nezletilé dítě,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 64/98, o dovolání matky proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2001, čj. 16 Co 327/99-106,
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 28. března 2001,
čj. 16 Co 327/99-106, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne
20. 4. 1999, čj. 40 Nc 64/98-25, a určil, že matka O. P.
neprojevovala v době od 3. 9. 1997 do 15. 9. 1998 opravdový zájem
o nezletilou S. P. Dále rozhodl o povinnosti matky nahradit náklady řízení
státu a nepřipustil dovolání k otázce, zda nezájem o nezletilé dítě není možno
chápat jako objektivní stav, je třeba přihlížet také k subjektivním překážkám
na straně rodiče a veškeré pochybnosti musí být jednoznačně odstraněny.
Zmíněný rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2001
napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila
odkazem na § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. s tím, že se jedná o rozhodnutí, které
je předpokladem pro uskutečnění nezrušitelného osvojení, takže se přípustnost
dovolání, která je ve věcech upravených zákonem o rodině omezena m.j. i na
nezrušitelné osvojení vztahuje i na napadené rozhodnutí. V dovolání
zpochybnila závěry znaleckého posudku nařízeného odvolacím soudem, kterému
vytkla že při svém rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového
stavu. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení
části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák.č.30/2000 Sb. jímž byl změněn občanský soudní
řád ( zák.č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich
podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve
znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou
osobou, zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1
o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. 1
o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle § 241 odst. 2 o.s.ř.,
se dovolací soud nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, neboť podle §
236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku
upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o.s.ř.
Dovolatelka odůvodnila přípustnost svého dovolání odkazem na ustanovení § 237
odst. 2 písm. b) o.s.ř. ve znění po jeho novelizaci provedeném zákonem č.
30/2000Sb. Jak už bylo poukázáno výše, dovolání je nutno posuzovat podle
znění občanského soudního řádu platného do 31.2.000. Přípustnost dovolání
proti rozsudku je v tomto znění o.s.ř. upravena v § 238, kdy ustanovení §
238 odst. 1 písm. a) obecně připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu
měnícímu rozsudek soud prvního stupně. Ovšem § 238 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou
rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení
jejího výkonu, o určení či popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovoláním napadený rozsudek je vydaný v řízení podle § 68 odst. 3 zák. o
rodině, které je zvláštním řízením, ve kterém se soud soustřeďuje na
rozhodnutí o tom, zda příslušný rodič neprojevoval po dobu vymezenou
ustanoveními § 68 odst.1 písm. a) a b) zák. o rodině, soustavný a opravdový
zájem o dítě. Jen takto je vymezen předmět řízení. V přezkoumávané věci se tedy
nejedná ani o jeden z druhů řízení podle zákona o rodině, kde je dovolání
ustanovením § 238 odst. 2 písm. b) o.s.ř. připuštěno.
V dané věci je na místě zkoumat přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2
o.s.ř., podle kterého nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení
přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním)
usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto
účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
pokud řeší právní otázku, která je odvolacími soudy a dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, případně v dovolacím řízení nebyla dosud řešena. Odvolací
soud rozhodoval v řízení podle § 68 odst. 3 zák. o rodině v souladu s
konstantní judikaturou českých soudů ( srov např. Zákon o rodině - Komentář,
M. Hrušáková a kol., C.H.Beck, 1988, str. 229 a násl.), kde vážil jak
subjektivní tak i objektivní okolnosti na straně matky. Napadené rozhodnutí
tedy dovolací soud nepovažuje za rozhodnutí zásadního právního významu.
Zbývá posoudit existenci přípustnosti dovolání na základě ustanovení § 237
odst.1 o.s.ř., neboť k vadám v tomto ustanovení taxativně uvedeným přihlíží
dovolací soud z úřední povinnosti. Zmíněné ustanovení spojuje přípustnost
dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v
odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí
rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Pokud jde o důvody přípustnosti
spadající pod ustanovení § 237 odst. 1, je nutné konstatovat, že daná věc
náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl
způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, návrh na zahájení byl
podán, a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/ až , g/ o.s.ř.).
Dovolání tedy směřuje proti rozsudku, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř.
dovolání nepřipouští, proto Nejvyšší soud, aniž se mohl zabývat důvodností
dovolání a nařizoval jednání, dovolání odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1
písm. c/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu