USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. B., zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 2 025 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 58/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, č. j. 14 Co 344/2024-429, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 11 800 000 Kč jako náhrady újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 194/2004 (dále jen „posuzované řízení“). Částka 300 000 Kč představovala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, částka 1 000 000 Kč zadostiučinění za další nemajetkovou újmu způsobenou vydáním dvou nezákonných rozhodnutí v posuzovaném řízení a částka 10 500 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající ve zhoršení zdravotního stavu žalobce v příčinné souvislosti s délkou posuzovaného řízení (z toho částka 750 000 Kč připadala na bolestné, částka 7 725 000 Kč na odškodnění za ztížení společenského uplatnění v důsledku zdravotních obtíží se srdcem a částka 2 025 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy za psychické strádání v důsledku dlouhodobého stresu z délky posuzovaného řízení). Následně žalobce žalobu rozšířil o úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 800 000 Kč od 22. 3. 2018 do zaplacení.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 42 C 58/2018-159, žalobu o zaplacení částky 11 800 000 Kč zamítl (výrok I prvního rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč (výrok II prvního rozsudku soudu prvního stupně).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 14 Co 301/2021-192, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I co do částky 1 181 375 Kč potvrdil, co do částky 118 625 Kč jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit tuto částku žalobci, a co do částky 10 500 000 Kč jej spolu s výrokem II zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tedy zůstal nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající ve zhoršení zdravotního stavu žalobce v příčinné souvislosti s délkou posuzovaného řízení.
4. Druhým rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. 42 C 58/2018-391, ve znění opravného usnesení stejného soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 42 C 58/2018-407, soud prvního stupně připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 800 000 Kč od 22. 3. 2018 do zaplacení (výrok I druhého rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 625 Kč od 22. 3. 2018 do 16. 12. 2021 (výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 22. 3. 2018 do zaplacení (výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč (výrok IV druhého rozsudku soudu prvního stupně), státu náhradu nákladů řízení ve výši 64 704,75 Kč (výrok V druhého rozsudku soudu prvního stupně) a ve výši 16 509,20 Kč (výrok VI druhého rozsudku soudu prvního stupně) a dále uložil žalobci povinnost doplatit na soudním poplatku ze žaloby částku 4 000 Kč (výrok VII druhého rozsudku soudu prvního stupně).
5. K odvolání žalobce i žalované odvolací soud v pořadí druhým rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, č. j. 14 Co 344/2024-429, výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně změnil co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 625 Kč od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018 tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I druhého rozsudku odvolacího soudu), potvrdil výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 2 025 000 Kč s příslušenstvím (výrok II druhého rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 100 Kč (výrok III druhého rozsudku odvolacího soudu) a státu na náhradě nákladů řízení částku 6 273 Kč (výrok IV druhého rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok VII druhého rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč neukládá (výrok V druhého rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok VI druhého rozsudku odvolacího soudu).
6. Druhý rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním směřujícím proti jeho výroku II vztahujícímu se k požadavku na odškodnění tzv. další nemajetkové újmy v podobě psychického strádání v důsledku dlouhodobého stresu z délky posuzovaného řízení. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.
7. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá jediná v dovolání formulovaná otázka, zda je postačujícím odškodněním náhrada nemajetkové újmy odrážející pouze délku nepřiměřeně dlouhého posuzovaného řízení v případě existence nezávažných a dočasných duševních obtíží žalobce způsobených tímto posuzovaným řízením. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy za psychické strádání v důsledku dlouhodobého stresu z délky posuzovaného řízení byl zamítnut, neboť dle odvolacího soudu nedošlo v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením ani k poškození psychického zdraví žalobce, v jehož důsledku by vznikla překážka jeho lepší budoucnosti (nevznikl mu tudíž nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění z tohoto důvodu), ani ke vzniku další nemajetkové újmy, jíž by bylo nutné odškodnit s tím, že za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení již byl žalobce odškodněn (viz odstavce 40 a 41 odůvodnění druhého rozsudku odvolacího soudu).
Po skutkové stránce vyšel odvolací soud ze závěrů znalce MUDr. Michala Hrona, dle něhož u žalobce není přítomna závažnější duševní porucha ani choroba, v průběhu posuzovaného řízení u něj nedošlo k duševním změnám, jeho stav nevyžadoval léčení a duševní stav žalobce či jeho změny nebyly ovlivněny průběhem či délkou posuzovaného řízení. Narušení spánku žalobce, které však tento začal řešit až v souvislosti s tímto odškodňovacím řízením (první kontakt s psychiatrií nastal až dne 11. 3. 2022), bylo vědomé a bylo způsobeno zaujetím žalobce projednávanou kauzou, aniž by došlo k závažnému narušení kvality jeho osobního života či fungování.
Tento znalec rovněž uvedl, že ačkoliv nepopírá možné problémy žalobce, např. se spánkem, diagnostické závěry opakovaných ambulantních vyšetření neodpovídají zjištěným příznakům, které jsou navíc následně popírány. Neurastenii a anxiozní syndrom pak znalec označil za osobnostní rys žalobce, tedy nikoliv za důsledek délky posuzovaného řízení (viz odstavce 25 a 26 odůvodnění druhého rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 39 odůvodnění druhého rozsudku odvolacího soudu). Pokud tudíž žalobce v rámci dovolání uvádí, že v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením trpěl
neurastenií a anxiozním syndromem, konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.
8. Odvolací soud se pak svým právním posouzením neodchýlil od žalobcem namítaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. 25 Cdo 54/2021, a nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17, neboť uvedená rozhodnutí se týkají zcela odlišných skutkových okolností a odlišných typů nároků, a to odškodnění za duševní útrapy spojené s úmrtím osoby blízké v důsledku dopravní nehody při pracovní cestě nebo pochybení zdravotnického zařízení při poskytování zdravotní péče.
9. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2025
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu