30 Cdo 1343/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M. D., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 27 Ca 12/99, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.srpna 2000, č.j. 2 Cao 253/99-38, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2000, č.j. 2 Cao 253/99-38, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1999, č.j. 27 Ca 12/99-30, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.října 1998 č. 536 015 025, kterým byla zamítnuta žádost navrhovatelky o plný invalidní důchod, protože podle posudku lékaře PSSZ v Praze 4 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %.
Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka dovolání dne 28. 3. 2001. Navrhovala uvedené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu rozhodnutí. Namítala, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci. Uvedla, že při všech jednáních upozorňovala na svůj špatný zdravotní stav a nesrovnalosti vzniklé od počátku v jejím vyšetření po úraze a vytýkala, že i když jí byl letos přiznán plný invalidní důchod, stalo se tak až od listopadu tohoto roku, tj. témeř 3 roky od úrazu, s čímž zásadně nesouhlasí.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 236 odst.1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 240 odst.1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( § 240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2000, převzala navrhovatelka dne 30. 1. 2001 a rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Navrhovatelka podala osobně dovolání u Městského soudu v Praze dne 28. 3. 2001. Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 31. 1. 200l a uplynula ve čtvrtek dne 1. 3. 2001 (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Protože dovolatelka podala své dovolání, které je již podle data jeho vyhotovení (dne 25. 3. 2001) opožděné, a jež Městskému soudu v Praze došlo 28. 3. 2001, po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení § 243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení § 218 odst. l. písm.a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst.1 o.s.ř. věty první, neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu