USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně Z. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 235/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č. j. 19 Co 20/2025-122, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. 65 C 235/2021-109, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 2. 4. 2025 (č. l. 124a) včasné dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 65 C 235/2021-124, vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č. j. 19 Co 20/2025-122, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že žalobkyně požádala přípisem ze dne 28. 4. 2025 (č. l. 125) o prodloužení lhůty, v níž měla předložit plnou moc, kterou by udělila jí zvolenému zástupci z řad advokátů, neboť žalobkyně plnou moc nepředložila ani do 20. 5. 2025, jak vyplývá z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2025 (č. l. 129). Pokud pak žalobkyně požádala o prodloužení lhůty z důvodu podání žádosti o určení advokáta České advokátní komoře, je třeba uvést, že žalobkyně o určení advokáta Českou advokátní komorou žádá opakovaně, přičemž ve svých žádostech neosvědčuje nemožnost zajištění si právní služby jinak, jak vyplývá z Rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 30. 9. 2024, č. j. 10.04-000057/24-0003 (č. l. 106). Ani z přiložené žádosti o určení advokáta ze dne 22. 4. 2025 (č. l. 126) přitom nevyplývá, že by žalobkyně tuto skutečnost uvedením jmen dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout, osvědčila.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu