30 Cdo 1363/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. D., t. č. ve Věznici Břeclav, Za Bankou 3087/3, Břeclav, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 80 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 216/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, č. j. 30 Co 467/2016-45,
Dovolací řízení se zastavuje.
Předmětem řízení je zaplacení částky 30 000 000 Kč jako zadostiučinění za újmu způsobenou na zdraví a vytrpěnou bolest a dále částky 50 000 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v duševních útrapách. Újma měla žalobci vzniknout ve výkonu trestu odnětí svobody v důsledku nesprávného postupu pracovníků a příslušníku Vězeňské služby České republiky, kdy mu tito nezajistili řádnou zdravotní péči.
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů se zastavuje.
Odvolací soud potvrdil názor soudu prvního stupně, že řízení je třeba pro překážku věci rozsouzené zastavit, neboť o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 3. 2016, č. j. 16 C 6/2016-24, které nabylo právní moci dne 24. 3. 2016, a v nové žádosti žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti. Odvolací soud dále v souladu se soudem prvního stupně seznal, že ze strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce, i přes výzvu dle § 43 o. s. ř., nedostatečně vylíčil skutečnosti, které měly dokládat tvrzenou újmu, a vznesené nároky jsou ve zjevném nepoměru k jím vylíčeným skutkovým okolnostem, když přiznávaná výše náhrady škody na zdraví a zadostiučinění za nemajetkovou újmu se ani v nejzávažnějších případech neblíží částkám požadovaným žalobcem, a to ani řádově.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, včasné dovolání.
Usnesením ze dne 24. 2. 2017, č. j. 17 C 216/2015-50, doručeným žalobci dne 28. 2. 2017, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval dovolatele, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit.
Žalobce na tuto výzvu reagoval doplněním dovolání ze dne 2. 3. 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř), bez jejíhož splnění však v dovolacím řízení nelze pokračovat, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2017
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu