30 Cdo 1397/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. G., proti žalovaným 1) J. H. a 2) M. H., o 8.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp.zn. 30 C 372/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.dubna 2000, č.j. 12 Co 396/2000-96, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 29. března 2000, č.j. 30 C 372/95-93, ustanovil ve věci znalcem z oboru písmoznalectví JUDr. J. S., kterému uložil podat ve lhůtě třiceti dnů znalecký posudek. Jako úkol znalce bylo stanoveno určit, zda podpis na doručence založené ve spisu Okresního soudu Plzeň - město sp.zn. 30 C 372/95 na čl. 46 p.v. spisu je podpisem žalobce.
Krajský soud v Plzni usnesením ze 20. dubna 2000, č.j. 12 Co 396/2000-96, odvolání žalobce proti zmíněnému usnesení soudu prvního stupně odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), a to především s poukazem na to, že podle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není např. odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, přičemž takovým usnesením je i usnesení, kterým soud ustanovuje znalce ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o.s.ř. Uvedené usnesení soudu druhého stupně nabylo právní moci dne 24. května 2000.
Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal žalobce dne 25. května 2000 dovolání, v němž žádá, aby dovolací soud zrušil zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu, včetně jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu Plzeň- město. Jako důvod uvádí především to, že sám považuje doplnění řízení o znalecký posudek za nadbytečné a odporující zásadám procesní ekonomie.
Toto dovolání žalobce není důvodné.
Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení majícím právnické vzdělání, ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., přičemž fakticky vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že za situace když (jak vyplývá z obsahu spisu) v řízení nedošlo ani k vadám ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. a ani k jiným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu třeba považovat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
Dovolací soud konstatuje, že z obsahu spisu nevyplývá nic, co by zpochybňovalo závěry, které učinil již odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení, když zcela případně a náležitě aplikoval ustanovení § 201 a § 202 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. c/ téhož zákona a s přihlédnutím k ustanovení § 127 odst. 1 o.s.ř. Ostatně dovolatel sám nikterak v rámci svého dovolání příslušné právní úvahy odvolacího soudu, pokud se vztahují ke zmíněným ustanovením nezpochybňuje. Je pak zřejmé, že pokud žalobce napadl odvoláním usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. března 2000 č.j. 30 C 372/95-93, pak jím napadl usnesení, kterým se vede řízení, proti němuž není odvolání přípustné. Proto odvolacímu soudu nezbylo, než z tohoto důvodu zmíněné odvolání žalobce odmítnout podle ustanovení § 218 odst., 1 písm. c/ o.s.ř. Na této skutečnosti pak nemůže nic změnit subjektivní názor žalobce na to, jaké kroky by měly být soudem učiněny v důkazním řízení.
Vzhledem k vyloženému proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podané dovolání jako nedůvodné ve smyslu ustanovení § 243b odst. 1 a 5 o.s.ř. zamítl, když dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni je třeba považovat za správné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2000
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková