30 Cdo 1412/2025-1431
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. Ch., proti žalovaným 1) Mgr. et Mgr. Markétě Fikoczkové, tehdejší soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1006/18, 2) Mgr. Andree Lomozové, tehdejší předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 8, se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1523/29b, 3) Mgr. Blance Jarolímkové, tehdejší místopředsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 8, se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1523/29b, 4) Mgr. Lence Eliášové, předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1006/18, 5) Mgr. Renému Fischerovi, předsedovi senátu Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 6) Mgr. Halce Hovorkové, soudkyni Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 7) JUDr. Luďkovi Pilnému, soudci Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem v Praze 2, Francouzská 19, 8) JUDr. Jaroslavě Pokorné, předsedkyni Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 9) Mgr. Lence Marynkové, místopředsedkyni Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 10) JUDr. Veronice Křesťanové, Dr., tehdejší místopředsedkyni Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 11) JUDr. Tomáši Novosadovi, místopředsedovi Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 12) Mgr. Pavlovi Pražákovi, místopředsedovi Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Slezská 2000/9, 13) JUDr. Simoně Bradáčové, tehdejší místopředsedkyni Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Slezská 2000/9, 14) Mgr. Michalu Roubíčkovi, místopředsedovi Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Slezská 2000/9, 15) JUDr. Jaroslavu Cihlářovi, tehdejšímu místopředsedovi Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Slezská 2000/9, 16) JUDr. Aleši Sabolovi, tehdejšímu soudci Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Slezská 2000/9, 17) České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 679 156 674 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 99/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2023, č. j. 27 C 99/2023-381, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 23 Co 155/2024-903, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2023, č. j. 27 C 99/2023-381, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 23 Co 155/2024-903, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 679 156 674 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla být způsobena v různých soudních řízeních.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 8. 2023, č. j. 27 C 99/2023-381, odmítl návrh žalobce ze dne 22. 7. 2023 doručený soudu dne 31. 7. 2023 na nařízení předběžného opatření, kterým se žalobce domáhal potvrzení, určení a označení všech rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně v řízení a ve spise od data 30. 8. 2018 do data vydání tohoto rozhodnutí, že nejsou „rozhodnutími České republiky“ ani „soudu České republiky“, dále uložení povinnosti do 7 dnů zrušit z důvodu neplatnosti pro nevydání „příslušným soudcem“ ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod všechna rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně ve spise a věci vydané od 30. 8. 2018 do data vydání tohoto rozhodnutí a dále neplatnost a nepravomocnost těchto rozhodnutí na nich vyznačit.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce ve spojení s jeho četnými doplňky neobsahuje náležitosti vyplývající z § 75 a následujících o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel výslovně napadá dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz).
Ve zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu.
Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu