30 Cdo 1474/2018-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) D. V., narozené XY, bytem XY, b) P. V., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, proti žalovanému J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 114/2015, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 25 Co 553/2016-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky každý s podílem 1/2 budovy č. p. XY – rodinný dům postavený na pozemku st. XY, pozemku st. XY – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 349 m2 a pozemku p. č. XY – zahrada o výměře 1041 m2 v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) s tím, že předmětné nemovitosti koupili od V. B. kupní smlouvou ze dne 3. 2. 2005 a následně kupní smlouvou ze dne 9. 10. 2008 prodali žalovanému.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu s návrhem na určení, že spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou D. V. a P. V. (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na plné náhradě nákladů řízení částku 81 334,38 Kč (výrok II).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně napadla žalobkyně a) (dále též „dovolatelka“), zastoupená advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 107 odst. 1, věty první, o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle § 107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
V průběhu dovolacího řízení bylo soudu oznámeno, že dovolatelka dne 3. 8. 2018 zemřela. Tato skutečnost byla doložena úmrtním listem.
Jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 9. 2018, č. j. 41 D 931/2018-65, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2018, dědické řízení po zemřelé žalobkyni a) bylo zastaveno a zůstavitelčin majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelce zůstavitelčina pohřbu.
Vzhledem k tomu, že dědické řízení bylo zastaveno podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neumožňuje povaha věci v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle § 243b a § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2020
Mgr. Vít Bičák předseda senátu