NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
30 Cdo 1475/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče
o nezletilého R. J., zastoupeného opatrovníkem M. města Ú. n. L., syna A. K.,
a J. J., o návrzích matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu
příjmení nezletilého a na zákaz styku otce s nezletilým a o návrhu otce na
změnu výchovy a výživy nezletilého, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 20 P 151/2000, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 11 Co 136/2005 - 125, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 4.
2005, č. j. 11 Co 136/2005 - 125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž
byl zamítnut návrh matky „na změnu příjmení nezletilého“, potvrdil v tom znění,
že návrh matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení
nezletilého R. J. na příjmení K. se zamítá, jinak jej zrušil a věc v tomto
rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání, v
němž vyjádřila nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť má za to, že
náležitě nezjišťovaly důvody pro změnu příjmení nezletilého.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání
směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci
není zastoupena advokátem (ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání), avšak
vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného
zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.)
pro nesplnění podmínky uvedené v ust. § 241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině,
ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo
pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné
osvojení.
V dané věci matka nezletilého dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu,
kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut její návrh
na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého R. J. na
příjmení K.
Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu podle
ust. § 237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že matka
dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o
rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž
se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovému výroku rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není
přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky - aniž by se mohl věcí dále
zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu