30 Cdo 1479/2023-1288
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně STAUFČÍK, s. r. o., IČO 26277859, se sídlem v Boršicích č. ev. 112, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody ve výši 1 745 634,20 Kč s příslušenstvím a nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 109 C 42/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 12. 2022, č. j. 60 Co 220/2022-1245, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 12. 2022, č. j. 60 Co 220/2022-1245, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 5. 2022, č. j. 109 C 42/2014-1138, se v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 812 022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 812 022,97 Kč od 9. 10. 2014 do zaplacení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 19. 12. 2014 se žalobkyně domáhala náhrady škody původně ve výši 1 586 323 Kč s příslušenstvím (po rozšíření žaloby 1 745 634,20 Kč s příslušenstvím) a náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím s tím, že škoda a nemajetková újma byly žalobkyni způsobeny nezákonným rozhodnutím celních orgánů žalované, které spočívalo v nezákonném zabavení 315 ks motorových zádových rosičů ze strany orgánů státu. Rozhodnutí celních orgánů ohledně zabavení předmětných zádových rosičů byla shledána jako nezákonná v rámci soudního přezkumu na základě podané správní žaloby. Žalobkyně uvedla, že jí v příčinné souvislosti s uvedeným rozhodnutím vznikla škoda, a to jak škoda materiálního charakteru v podobě nemožnosti dalšího prodeje zádových rosičů (ušlý zisk, náklady spojené s jejich nákupem a dovozem a další náklady spojené se správním řízením a soudním řízením), tak i nemajetková újma spočívající v poškození dobrého jména žalobkyně v obchodních kruzích a v psychických obtížích jednatele žalobkyně.
2. Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 109 C 42/2014-1138, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 575 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu ve zbylé části uplatněného nároku na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí ve výši 170 634,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV, V a VI).
3. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 812 022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 762 977,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení a ve výrocích II, IV, V, VI a vrátil věc v této části soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně požadovala náhradu škody a nemajetkové újmy, která byla žalobkyni způsobena rozhodnutími celních orgánů počínaje dnem 22. 3. 2010, a jež spočívala v zajištění 315 kusů motorových zádových rosičů. Nezákonnost rozhodnutí celních orgánů byla dána, a to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 6 Af 65/2012-196. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobkyně uspokojila část nároku žalobkyně spočívající v části požadovaných nákladů na právní zastoupení.
5. Soud prvního stupně posuzoval žalobkyní uplatněné nároky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk). Uvedl, že škoda způsobená rozhodnutími celních orgánů žalované spočívala v poškození motorových zádových rosičů a v nemožnosti uvést je do prodeje v době, kdy byla žalobkyně po skončení jejich zajištění vyzvána k jejich vyzvednutí (5. 3. 2014), neboť se jednalo o výrobek, který podléhal nařízení vlády č. 365/2005 Sb. a od roku 2014 jej již nebylo možno uvést na trh.
Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobkyně byla výrobcem předmětných zádových rosičů, a to podle § 2 písm. d) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť žalobkyně specifikovala požadavky na technické řešení a navrhla technické řešení předmětného zádového rosiče. Uzavřel, že se jednalo o výrobky, které by v inkriminované době mohly být uvedeny na trh (přestože ES prohlášení ze dne 5. 10. 2007, tj. prohlášení o shodě, neobsahovalo uvedení, že zádový rosič odpovídal požadavkům nařízení vlády č. 365/2005 Sb., a nebyla provedena zkouška zážehového motoru z hlediska tohoto nařízení na zkoušku emisí), neboť bylo možné nechat vydat nové ES prohlášení nebo doplnit stávající, což žalobkyně hodlala učinit.
Žalobkyně měla již před zajištěním rosičů dojednánu jejich dodávku na Slovensko v objemu 315 kusů. K zabránění prodeje došlo v důsledku nezákonného zajištění těchto rosičů celními orgány, neboť v době, kdy žalobkyně mohla stroje opětovně vyzvednout, nemohlo dojít k opětovnému prodeji předmětných zádových rosičů, neboť se jevilo značně neekonomickým tyto stroje prodávat za situace, kdy bylo zjištěno jejich postižení, zároveň je nebylo možné prodávat s ohledem na nařízení vlády. Podle soudu prvního stupně tak byla žalobkyni uvedenými nezákonnými rozhodnutími způsobena škoda spočívající v poškození motorových zádových nosičů a jejich nemožnosti je uvést do prodeje v době, kdy byla žalobkyně vyzvána k jejich vyzvednutí, když z celkového počtu 312 kusů bylo minimálně 27 rosičů nefunkčních a maximálně 159 rosičů nefunkčních (došlo k degradaci některých částí, především pryžových součástí, stejně tak byl problém s uvedením rosičů do chodu, přičemž uzavřel, že dlouhodobým skladováním nepoužívaného rosiče dochází k časově závislé materiálové degradaci součástí vyrobených na bázi syntetických materiálů, zejména pryže a plastických hmot; pokud by byly rosiče používány, k degradaci by docházelo pomaleji).
Výše skutečné škody tak spočívá v nákupní ceně rosičů zaplacené žalobkyní, v poměrných nákladech na přepravu a také v poměrných nákladech na clo a celní řízení. Soud dále uvedl, že žalobkyni byla také způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši 762 977,03 Kč (tato částka představovala rozdíl mezi cenou, kterou by žalobkyně obdržela za sjednaný odběr 315 kusů rosičů a shora uvedenými náklady souvisejícími s nákupem 315 ks rosičů).
Za přiměřenou pak soud prvního stupně shledal i žalobkyní požadovanou částku na náhradu nemajetkové újmy, a to vzhledem k délce řízení v rámci správního řízení, k dopadu nezákonného rozhodnutí do každodenního života žalobkyně, stejně tak ve vztahu k jejímu jednateli, propadu obchodních aktivit žalobkyně, zhoršení jejího postavení na trhu a určité míře poškození jejího jména a pověsti. Ve vztahu k žalobkyní požadované skutečné škodě 170 634,20 Kč za náklady na právní zastoupení před správními orgány a před správními soudy pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět, neboť žalovaná již v rámci předběžného projednání žalobkyni náklady na právní zastoupení uhradila.
6. Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že je dána objektivní odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně a provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za ztrátu hodnoty zajištěného zboží, a to ve výši 812 022,97 Kč, jako vynaložené náklady na zakoupení strojů a jejich přepravu a proclení do České republiky. Zdůraznil, že „částka požadovaná žalobkyní nedosahuje ani horní hranice základního a nejnižšího cenového rozmezí nejnižších možných, tj. minimálních nákladů na opravu zajištěných strojů, a to bez provedení jinak nutné revize a rozebrání každého jednotlivého stroje a bez přihlédnutí k dalším s tím spojeným dodatečným nákladům.“ Vyšel „z faktur o spolupráci“ žalobkyně s jejím odběratelem za období 2008–2009 a uzavřel, že konečným odběratelům byly stroje nabízeny za ještě vyšší cenu než 5 000 nebo 5 100 Kč za kus. Z toho uzavřel, že žalobkyní požadovaná částka respektuje obvyklou cenu předmětné věci a respektuje také možnost převýšení nákladů na uvedení věci do původního stavu nad obvyklou cenu až o třetinu.
7. Odvolací soud se však neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně náhrady ušlého zisku. Podle odvolacího soudu ze skutkových zjištění neplyne závěr, jaká je úroveň emisí motorů předmětných strojů a na podkladě uvedených skutkových zjištění tak nelze objektivně učinit závěr, zda předmětné stroje plnily v době jejich zajištění celními orgány emisní vlastnosti v souladu s nařízením vlády č. 365/2005 Sb., a zda tedy mohly být stroje vůbec uváděny na trh ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a zda tedy byla či nebyla dána počáteční právní nemožnost plnění, a zda tedy zisk z tvrzeného zamýšleného prodeje daného zboží byl reálně dosažitelný či pouze hypotetický. Na rozdíl od soudu prvního stupně dále odvolací soud dospěl k právnímu názoru, že žalobkyně není výrobcem daného stroje a neztotožnil se s jeho závěry ohledně vyčíslení ušlého zisku, o vzniku nemajetkové újmy ani o vyčíslení nemajetkové újmy, a proto ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I dovoláním, ve kterém uplatnila následující dovolací důvody.
9. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku, jak stanovit výši náhrady škody na věci, která již před poškozením nemohla plnit svou funkci, a jejíž obvyklá cena byla tudíž již před vznikem škodní události a bez příčiny škodní události výrazně nižší než cena pořizovací. Přípustnost dovolání ohledně dané otázky spatřuje žalovaná v tom, že uvedená otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.
10. Žalobkyně navrhla odmítnutí, eventuálně zamítnutí dovolání. Uvedla, že náhrada, která jí byla přiznána, není konstruována podle výše tržní ceny nezákonně zabaveného zboží a případná hypotetická nemožnost prodeje zboží na trhu EU neznamená, že by zboží nemohlo být prodáno vůbec.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Z hlediska hmotného práva záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení otázky určení výše škody podle toho, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci, a jakou roli zde hraje posouzení, zda věc již před poškozením mohla/nemohla být uváděna na trh. Ohledně této otázky je dovolání přípustné, neboť ji odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je důvodné.
17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
18. Měla-li být škoda způsobena zajištěním věcí od 22. 3. 2010 do 5. 3. 2014, pak je třeba postupovat podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to v souladu s § 3079 odst. 1 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3333/2019, uveřejněný pod č. 7/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
20. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
21. Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích; ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko „prodejnosti“ věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, uveřejněný pod č. 8/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
22. Kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará čalouněná sedadla v automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodné události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikaturní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení až třetinové (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, uveřejněný pod č. 74/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
23. Podtrhuje-li nová česká právní úprava význam uvedení věci v předešlý stav, jde sice o jednoznačný princip směřující k dosažení spravedlivé náhrady za poškození věci, nemůže však jít o bezbřehou kompenzaci, protože smyslem je účelné nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů nutných k uvedení poškozené věci (z pohledu funkčnosti) do předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodní událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by nebylo možné uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021, uveřejněný pod č. R 28/2023 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
24. Má-li dojít k obnovení funkčnosti, je dále významné rozlišování, zda účelem je další prodej věci či její užívání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3678/2020). Toto rozlišování je významné při posuzování užitku, jaký byla věc způsobilá svému vlastníku přinést. Měla by být obnovena možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, body 32 a 33).
25. Při určení výše škody je tak vždy klíčová obvyklá cena věci v době jejího poškození, jež se určuje jako cena tržní v daném místě a čase. Odvolací soud sice učinil právní závěr o obvyklé ceně věcí v období 2008–2009 (viz bod 76 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), pro rozhodné období (počínající zajištěním věcí dne 22. 3. 2010) však sám shledal, že „nelze objektivně učinit závěr, zda předmětné stroje … mohly být vůbec uváděny na trh“, přičemž za relevantní považoval trh v České republice a Slovenské republice (viz body 94 a 125 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Za této situace je zjištění obvyklé ceny odvolacím soudem nesprávné a posouzení možnosti převýšení nákladů na uvedení věcí do původního stavu nad obvyklou cenu předčasné.
26. Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k otázce, pro kterou bylo dovolání připuštěno, posoudil odvolací soud nárok žalobkyně nesprávně. Nejvyšší soud vzhledem k tomu napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil v rozsahu napadeném dovoláním. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí též na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v uvedené části též rozsudek soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
27. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
28. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2024
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu