30 Cdo 1486/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona
ve věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou
se sídlem v Olomouci, Blanická 19, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu
nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C
185/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.
12. 2011, č. j. 53 Co 268/2011 – 222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
stupně, jímž byla zamítnuta žaloba pro 30.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Účastníky odvolací soud poučil, že proti jeho rozsudku není
dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě včasného dovolání dospěje k
závěru, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 12. 1. 2012.
Žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12. 1. 2012 podala proti
rozsudku odvolacího soudu „ve smyslu poučení“ dovolání a požádala o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení před Nejvyšším soudem. Tuto žádost soud
prvního stupně usnesením ze dne 15. 2. 2012 zamítl s tím, že žalobkyně ani na
výzvu soudu nedoložila své „osobní, majetkové a výdělkové poměry“. Usnesením ze
dne 7. 3. 2012 pak soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve stanovené lhůtě
předložila soudu plnou moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání.
Žalobkyni poučil, že jinak Nejvyšší soud řízení o dovolání zastaví.
Žalobkyně uvedené výzvě vyhověla podáním doručeným soudu dne 27. 3. 2012. V
doplnění dovolání sepsaným a podepsaným advokátkou uvedla, že dovolání je podle
jejího názoru nepřípustné, a to s ohledem na znění § 237 odst. 2 písm. a)
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále též jen „o. s. ř.“). Tuto skutečnost však měl podle názoru žalobkyně
vyslovit již soud prvního stupně k žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z
řad advokátů, nikoliv dále směřovat žalobkyni k úkonům, které „nemají smysl“.
Za této situace je nadbytečné dovolaní doplňovat věcnými argumenty, jestliže
musí být pro nepřípustnost odmítnuto.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz
čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že by dovolací
soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní
stránce ve věci samé zásadně významné, a zároveň za předpokladu, že dovoláním
dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§
237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Druhá podmínka nebyla v daném případě zjevně naplněna, a proto nezbývalo než
uzavřít, že dovolání přípustné není.
Je však nutno poznamenat, že žalobkyně se v daném případě řídila nesprávným
poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání. Nesprávné poučení odvolacího
soudu o tom, že dovolání je přípustné, ovšem přípustnost dovolání nezakládá
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003,
publikované v Soudní judikatuře jako SJ 118/2003, číslo sešitu 7/2003,
veřejnosti dostupné též na internetových stránkách Nejvyššího soudu,
www.nsoud.cz).
Z výše vyložených důvodů dovolací soud postupoval podle § 243b odst. 5 a § 218
písm. c) o. s. ř. a dovolání odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že
žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo
a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. června 2012
JUDr.
František I š t v á n e k, v. r.
předseda
senátu