USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Vítězslavem Zdeňkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Mlýnská 938/4, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 46 852 406,73 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 13/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, č. j. 20 Co 292/2024-305, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 46 852 406,73 Kč, a to z titulu náhrady škody na zdraví a nemajetkové újmy, jež mu měly být způsobeny nesprávným úředním postupem Magistrátu města XY coby stavebního úřadu, spočívajícím v odmítnutí kolaudace stavby velkoskladu drogerie XY v katastrálním území XY, obce XY, pro nesplnění bezpečnostních podmínek, ačkoliv na ni předtím bylo vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení. Žalobce tvrdil, že v důsledku nemožnosti užívání stavby přišel o provozovnu svého podniku a postupně i o podnik samotný, jelikož nebyl schopen splácet závazky vůči bance a dalším věřitelům, z čehož se psychicky zhroutil a z důvodu svého psychického stavu se stal invalidním, aktuálně nemá žádný majetek a má množství exekucí.
Celková žalovaná částka sestává z jednotlivých nároků, a to částky 3 803 855 Kč za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění, částky 63 544,73 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů na péči o zdraví (nákup léků), částky 401 454 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, částky 19 083 553 Kč za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 2. 9. 2020 a částky 23 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 25.
3. 2024, č. j. 63 C 13/2020-259, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 46 852 406,73 Kč (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 20 Co 292/2024-305, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasně podaným dovoláním (čl.
353), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech odvolacího řízení a ve výroku I v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku pod bodem II o nákladech řízení před soudem prvního stupně, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Odvolací soud postavil zamítnutí žaloby ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy v podobě duševních útrap na závěru o jejich neopodstatněnosti z důvodu absence příslušné právní úpravy v rozhodné době a jejich případném promlčení. Tyto závěry žalobce nenapadá, což diskvalifikuje jeho další dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. ohledně daného nároku.
Ve vztahu k ostatním nárokům pak otázky žalobce, zda je odvolací soud vázán odůvodněním pravomocného rozsudku v předcházející věci, v níž žalobce proti žalované neúspěšně uplatnil rozdílné nároky vycházející ze stejného nesprávného úředního postupu, a zda je přípustné, aby soud rozhodující o náhradě újmy převzal z předchozího pravomocného rozsudku závěry o příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (či nezákonným rozhodnutím) a vzniklou újmou v případě, kdy je zachována totožnost nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), ale je uplatňován charakterem jiný nárok na náhradu újmy, přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. nezakládají, neboť odvolací soud v souladu s § 159a odst. 3 a 135 odst. 2 o. s. ř. převzal závěry soudů z pravomocně skončeného řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 255/98, toliko ve vztahu k tam posuzovanému nesprávnému úřednímu postupu a tam uplatněným náhradám újem. Ve vztahu k újmám, které byly předmětem tohoto řízení již příčinnou souvislost posoudil samostatně, a to ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně, jako sekundární důsledek neúspěchu žalobcova podnikání.
Tento závěr, na kterém napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. stojí, však žalobce nijak nenapadá, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu