30 Cdo 1530/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Julie Muránské a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně nemocnice s poliklinikou proti žalovanému JUDr. P. M., o zaplacení částky 2.580,-Kč s přísl. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 11 C 173/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2001, č.j. 19 Co 586/2000-33, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 svým usnesením ze dne 22. 8. 2000, č.j. 11 C 173/99-17, zastavil řízení, nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že po právní moci usnesení se žalobci vrací soudní poplatek zaplacený kolkovými známkami ve výši 250,- Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6. V odůvodnění poukázal na nedostatek pravomoci (§ 7 o.s.ř.) ve věci ošetřovného, o kterém ve smyslu novely zákona o rodině rozhodují ústavy, jedná se proto o rozhodnutí vydané ve správním řízení.
K odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 5 .března 2001, č.j. 19 Co 586/2000-33, usnesení ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku potvrdil, změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soudům nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí orgánů zdravotnických zařízení (o němž bylo rozhodnuto ředitelkou kojeneckého ústavu dne 13.9.1966, podle vyhl.č. 467/1992 Sb., která byla zrušena Ústavním nálezem č. 206/1996 Sb.) o příplatcích nebo úhradách za péči o děti v kojeneckých ústavech; jedná se o rozhodnutí vydaná při výkonu zdravotní péče; proto v případě nespokojenosti se občan může domáhat nápravy u správních orgánů. Proto rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů. Při splnění všech náležitostí je správní rozhodnutí exekučním titulem, nelze se proto domáhat plnění žalobou podanou v nalézacím řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovodila z ustanovení § 238a odst.1 písm.d) a podala je z důvodu § 241 odst.3 písm.d) před novelou vzhledem k bodu 17 části dvanácté, hlavy I. zákona č.30/2000 Sb. Měla za to, že před soudy byla řešena zásadní právní otázka, zda k projednání a rozhodnutí dané věci je dána pravomoc soudu (§ 7 o.s.ř.). Namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že příslušné zdravotnické zařízení bylo nadáno pravomoci rozhodovat o ošetřovném, resp. příspěvku na zaopatření podle vyhl.č. 467/1992 Sb. na základě ustanovení § 77 zákona č. 20/1966 Sb. s přihlédnutím k ustanovení § 38 téhož zákona. Uvedla, že rozhodování o výši úhrady za péči v kojeneckém ústavu ve správním řízení je vztahem mezi zařízením a pacientem, nebo jeho zákonným zástupcem, který je vztahem občanskoprávním, a proto spory o zaplacení úhrad za poskytnutí zdravotnické péče včetně i péče v kojeneckých ústavech spadají do pravomoci soudu. Navrhovala proto usnesení soudu obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření (majíc za to, že potom, co bylo žalobkyní dovolání citované jako přípustné), navrhoval rozhodnutí obou soudů zrušit a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k zamítnutí žaloby.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno žalobkyní, účastnící řízení, řádně zastoupenou v dovolacím řízení, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst.1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, neboť podle § 236 odst.1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.d) o.s.ř, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení pro nedostatek pravomoci soudu.
V daném případě došlo k zastavení řízení usnesením soudu prvního stupně s odkazem na § 7 a § 103 a § 104 odst.1 o.s.ř. Odvolací soud potvrdil usnesení ve výroku o zastavení řízení, neboť byl toho názoru, že rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů, a proto soudy nejsou oprávněny podle části třetí o.s.ř. přezkoumávat správnost a důvodnost rozhodnutí vydaných v souvislosti s rozhodováním při výkonu zdravotní péče podle ustanovení § 77 zákona č. 20/1966 Sb. Jde proto o rozhodnutí, které je exekučním titulem, a plnění z něho se proto žalobkyně může domáhat pouze cestou výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. bylo-li o otázce, o níž přísluší rozhodnout jinému orgánu, vydáno tímto orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Vydané rozhodnutí tu poukazovalo na vyhl.č. 467/1992 Sb. (jak bylo uvedeno již v žalobě uvedené nemocnice z 30.8.1999), která ve svém § 7 obsahovala také právní úpravu „Zaopatření ve zvláštních dětských zařízeních\" a ve svém § 13 povinnosti zdravotnického zařízení při poskytování zdravotnické péče za úhradu. Toto rozhodnutí (výměr) nemělo tedy povahu takového rozhodnutí, jež by bylo zjevně rozhodnutím, k němuž by nebylo nutno přihlížet (např. rozhodnutím zcela nepříslušného orgánu). Také přezkoumávání správnosti takového rozhodnutí soudu v tomto řízení podle třetí části občanského soudního řádu ( § 79 a násl. – „Řízení v prvním stupni\") nenáleželo.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (viz § 159 odst. 3 o.s.ř.) je dána nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i správní orgán ve správním řízení. Zjistí-li soud, že o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto, řízení zastaví( § 104 odst.1, odst. 2 o.s.ř.).
Za daného stavu však dovolací soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, jak to uplatňovala žalobkyně v dovolání, a že by tu tedy byl dán dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm.d) o.s.ř. Protože dále nebylo zjištěno, a ani žalobkyní nebylo tvrzeno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženou vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst.1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst.1 a 5 o.s.ř., zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, věty první, o.s.ř., ve spojení s § 224 odst.1, § 142 odst.1, věty první, a § 151 odst.1 o.s.ř., když žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.září 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu