USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) J.
K., o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 196/2016, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 13 Co 106/2017-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil
usnesení ze dne 6. 2. 2017, č. j. 18 C 196/2016-24, kterým Obvodního soudu pro
Prahu 2 jako soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z
řad advokátů pro řízení (výrok I), dále odmítl žalobu týkající se J. K. (výrok
II), ve vztahu k žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti řízení
zastavil (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení (výrok IV)
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při
jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 19. 4. 2017, č. j. 18 C 196/2016-35 soud prvního stupně
žalobce vyzval, aby ve lhůtě patnácti dní odstranil nedostat povinného
zastoupení. Pro případ, že by žalobce vytknutý nedostatek neodstranil, soud
prvního stupně žalobce poučil, že Nejvyšší soud řízení zastaví. Na uvedenou
výzvu žalobce ve stanovené lhůtě reagoval podáním ze dne 26. 4. 2017, ve které
požádal o bezplatné ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 18 C 196/2016-39, byla
žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítnuta. Uvedené
usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j.
13 Co 422/2017-44, proti němuž podal žalobce ústavní stížnost, která byla
Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3994/17.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl.
II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce ani přes poučení o
důsledcích své nečinnosti, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného
zastoupení.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před
středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu