30 Cdo 1539/2025-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 245 955,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 191/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 25 Co 277/2024-149, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 45 955,80 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, které mu měly vzniknout nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ, v řízení vedeném pod sp. zn. 081 Ex 00554/20 proti žalobci jako povinnému k uspokojení pohledávky na dlužném výživném. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu č. j. 081 Ex 00554/20-148 postihující jeho řidičské oprávnění. Žalobci tak vznikla nemajetková újma spočívající v nemožnosti řídit motorové vozidlo, stresu a beznaději. Majetkovou újmu představovaly náklady na právní zastoupení.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 27 C 191/2023-109, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 2024, č. j. 27 C 191/2023-160, konstatoval, že v řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem, Exekutorský úřad Praha-východ pod sp. zn. 081 EX 00554/20 bylo porušeno právo žalobce podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nesprávným úředním postupem spočívajícím v provedení exekuce exekučním příkazem ze dne 13. 5. 2022, č.j. 081 EX 00554/20-148, kterým bylo žalobci postiženo řidičské oprávnění (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 245 955,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 245 955,80 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení (výrok II), mezi žalobcem a žalovanou žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III) a rovněž nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem (výrok IV).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání vedlejšího účastníka (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé II potvrdil a ve vyhovujícím výroku I o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1200 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku II včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Odvolací soud v bodě 41 napadeného rozsudku uzavřel, že žalobce má „již od 21. 5. 2021 zadržen řidičský průkaz, takže omezení v řízení motorových vozidel u žalobce nastalo mnohem dříve a bez jakékoliv souvislosti se zkoumaným exekučním řízením (což nebylo zpochybněno ani v průběhu ústního jednání před odvolacím soudem). V důsledku vydání, doručení a provedení exekučního příkazu č. l. 148 tedy žalobci žádné nové omezení v jeho životě nevzniklo.“ Žalobce ve svém dovolání tento závěr odvolacího soudu nijak nezpochybnil a věnoval se v něm výlučně otázkám existence nesprávného úředního postupu.
6. Jestliže obstál výše uvedený důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení dovolacími námitkami vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 8. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu