U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ, a.s., IČO 40766713, se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Na Kozačce 1289/7, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 44/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2010, č.j. 1 Co 83/2010-70,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované její zástupkyni JUDr. Heleně Chaloupkové, advokátce se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Na Kozačce 1289/7, částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č.j. 32 C 44/2009-42, zamítl žalobu podle ustanovení § 13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), aby žalovaná byla povinna uveřejnit v týdeníku Reflex omluvu žalobkyni ve znění uvedeném ve výroku rozsudku a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2010, 1 Co 83/2010-70, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že uveřejněný 739. díl komiksu Zelený Raul není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobkyně chráněných ustanovením § 11 násl. obč. zák. V této souvislosti odkázal mimo jiné na čl. 15 odst. 2 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, přičemž se zabýval též jejich vztahem k ochraně zájmů fyzických osob vyplývajících z ustanovení čl. 10 téže Listiny. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu dospěl k závěru, že uveřejněný díl komiksu nemá pornografický charakter a ani takto nevyznívá. Připomněl i dispozice, které charakterizují karikaturu. V daném případě pak předmětný díl komiksu byl podle soudu zaměřen na manžela žalobkyně (jako politika), spočívá na reálném základě, přičemž nepřekročil hranice přiměřenosti. Nadto znění požadované omluvy nekoresponduje s obsahem uveřejněného komiksu. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné a obsáhle zdůvodněné dovolání, jehož přípustnost (jak vyplývá z odůvodnění dovolání) odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Fakticky pak uplatňuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., dopadající na případy, kdy rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., tj. namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z dovolání však je třeba dovodit i uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Podle dovolatelky zásadními právními otázkami jsou tyto okolnosti: „a) dovolací soud se ve svých rozhodnutích nezabýval aplikací porušení osobnostních práv na rodinné příslušníky dotčené zásahem do osobnostních práv karikaturou, b) dovolací soud se ve svých rozhodnutích nezabýval aplikací § 13 obč. zák. z hlediska toho, zda nejde o diskriminaci veřejných osob, když se dává přednost svobodě slova před ochranou osobnosti, c) obecné soudy nepřihlédly k okolnostem, za kterých k zásahu došlo, resp. zda okolnosti, za kterých došlo k zásahu do osobnostních práv mohou zvýšit tento neoprávněný zásah, když tato otázka také nebyla dovolacím soudem v jeho rozhodování řešena, d) dovolací soud se nezabýval tím, zda karikatura z hlediska českého práva a obecných zvyklostí musí pro posouzení, že jde mimo rámec oprávněné kritiky a svobody slova, zobrazovat pouze neoblečené osoby, aby šlo o zásah do osobnostních práv, tedy aby vybočila z rámce obecně respektovaných pravidel slušnosti v České republice, e) zda použitá karikatura v tomto případě při odstranění satirického hávu spočívala na reálném základě, resp. mělo být vůbec toto posuzováno, když popisovala intimní soukromí dovolatelky a jako takové je každé zveřejnění takové informace považováno za neoprávněné, f) zda odmítnutí žaloby z důvodu, že text omluvy neodpovídá skutkovému stavu, není v rozporu s judikaturou ústavního soudu, aby v takovém případě byl účastník vyzván k opravě petitu.“. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak i rozhodnutí Městského soudu v Praze) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 30. března 2011. Ztotožňuje se s rozhodnutím odvolacího soudu a dovolání proto považuje za nedůvodné. Dovolací soud je při posouzení podaného dovolání zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka sice vymezila řadu právních otázek, ty však neumožňují dovodit, že by ve vztahu k napadenému rozhodnutí mohly být hodnoceny jako otázky zásadního právního významu). Základem rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci žaloby na ochranu osobnosti jsou přesně vymezená skutková zjištění týkající se zveřejněné sporné karikatury, a dále pak podrobné a přiléhavé rozlišení a vztahu práv vycházejících z ustanovení čl. 15 odst. 2 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod a práva, na nějž se vztahuje čl. 10 téže Listiny. Otázku výkladu ustanovení § 11 obč. zák. tak odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k otázce oprávněnosti kritiky analogicky srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 1872/2004, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, ročník 2005, číslo 11, str. 413, k hodnotícím soudům např. rozsudek ESLP, č. 26958/95, ve věci Jerusalem proti Rakousku, rozsudek ESLP, č. 29032/95, ve věci Feldek proti Slovensku, k přiměřenosti zásahu např. rozsudek ESLP, č. 48898/99, ve věci Perna proti Itálii). Nejde tedy o případ, kdy by bývala byla řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejsou zde proto skutečnosti, které by eventuálně odůvodňovaly závěr o možné přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení. Uplatňuje-li dovolatelka fakticky též dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení § 241a odst. 3 téhož zákona, pak k v rámci nich uváděným okolnostem se podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c ) téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1.9.2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, je představována částkou 4.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. března 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu