30 Cdo 1545/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 265/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 54 Co 129/2009-157, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. 54 Co 129/2009-157, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě 59.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, jinak zamítavý výrok soudu prvního stupně potvrdil, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud uvedl, že v daném případě již byla žalobci za nepřiměřenou délku incidenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 (39) Cm 31/99 přiznána částka zadostiučinění ve výši 77.000,- Kč. V souladu s právním názorem dovolacího soudu vyšel odvolací soud z celkové doby řízení, která činila 9 let a 8 měsíců.
Základní částka odškodnění tak činila 151.670,- Kč. Odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení této částky, ale shledal důvod pro její snížení o 10 % s ohledem na hodnocení kriteria významu předmětu řízení pro poškozeného. Odvolací soud uvedl, že nešlo typově ani konkrétně o řízení, jež by mělo pro žalobce zvýšený či mimořádný význam, neboť šlo o vymáhání jedné z řady žalobcem koupených pohledávek. Jednalo se o věc obdobnou věci obchodní, které považuje i Evropský soud pro lidská práva zpravidla za věci nižšího významu.
Celková výše zadostiučinění pro žalobce měla činit cca 136.500,- Kč, jelikož žalobci bylo předchozími rozsudky pravomocně přiznáno 77.000,- Kč, přiznal odvolací soud žalobci ještě 59.500,- Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce ve svém dovolání, které v podstatě kopíruje dovolání v této věci podané proti předchozímu rozsudku odvolacího soudu, po obsahové stránce namítá, že soudy posuzovaly pouze jediné řízení a nikoliv další 3 řízení vedená u Krajského soudu v Brně.
S touto námitkou se dovolací soud vypořádal již v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010, na které lze co do odůvodnění odkázat. Dovolatel však nezformuloval žádnou právní otázku, která by měla souvislost s novým rozhodnutím odvolacího soudu, a která by tudíž činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným. K doplnění dovolání podanému k poštovní přepravě dne 27. 3. 2012 dovolací soud nepřihlížel, neboť měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (§ 242 odst. 4 o.
s.
ř.), která v tomto případě uplynula dne 26. 3. 2012, nadto kvalitativní rozšíření dovolání musí být uskutečněno při respektu k institutu povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241 odst. 4 o. s. ř.), což dovolatel v daném případě nesplnil, neboť si doplnění dovolání sepsal sám (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1938.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 11. července 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu