30 Cdo 1565/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně D. K., proti žalovanému F. ř. v B., o daň z nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 426/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2002, č.j. 30 Ca 426/2001-22,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala pokračování v řízení, jež tento soud již usnesením ze dne 24.4.2002, č.j. 30 Ca 426/2002-17a, zastavil podle § 250d odst. 3 a § 250h odst. 2 o.s.ř., s odůvodněním, že správní soudnictví ve smyslu části páté o.s.ř. je řízením jednoinstančním, takže zákonem není určen žádný funkčně příslušný soud, který by mohl o stížnosti proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví podle § 250d odst. 3 o.s.ř., tj. o zastavení řízení, jednat a rozhodnout. Chybějící funkční příslušnost soudu představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
V podání ze dne 27. 6. 2002 žalobkyně (dále dovolatelka) vyjadřuje nesouhlas se zastavením řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Brně jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně nepříslušný soud ve správním soudnictví. Předmětem řízení je v daném případě přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 1 a § 247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.
V daném případě dovolatelka uplatnila u Nejvyššího soudu ČR podání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.
Protože podle § 103 o.s.ř., použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolatelkou proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o dovolatelčině dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu