30 Cdo 1570/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně I. W., zastoupené
advokátkou, proti žalovanému J. W., zastoupeném advokátem, o 300.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 56/98, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
22.11.2000, č.j. 17 Co 471/2000-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 27.6.2000, č.j. 8 C 56/98-77,
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 300.000,- Kč se 17% úrokem z
prodlení od 1.1.1997 do zaplacení a na nákladech řízení částku 55.575,-
Kč. Žalobě vyhověl na podkladě výsledků dokazování, v jehož průběhu
zjistil obsah dohody účastníků o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví ze dne 16.4.1996, listin o platbách provedených žalovaným na
dani z příjmu a zdravotním pojištění po doměření daně a nedoplatku
zdravotního pojištění, vrácení přeplatku žalobkyni na základě dodatečného
daňového přiznání ze dne 11.9.1996 za zdaňovací období roku 1995 a obsah spisu
zn. 10 C 8/2000 Okresního soudu v Náchodě. Soud zjistil, že z částky 630.000,-
Kč, jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu podle
dohody účastníků, zůstala částka 300.000,- Kč neuhrazena. Námitku žalovaného ke
kompenzaci částky 240.265,- Kč jako pohledávky žalovaného vůči žalobkyni na
uplatněný nárok, jež vznikla dodatečnou platbou daně a pojistného na zdravotním
pojištění z doby manželství účastníků a vrácením přeplatku žalobkyni, neshledal
po právu. Vyslovil názor, že uplatněná pohledávka není společnou pohledávkou
účastníků, jíž by bylo možno dodatečně zařadit k vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví, které účastníci provedli dohodou ze dne 16.4.1996 a to
konečným způsobem.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22.11.2000, č.j.
17 Co 471/2000-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo
žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 240.265,- Kč s tím, že ve výroku co do
částky 59.735,- Kč odvoláním nenapadeném zůstává rozsudek soudu prvního stupně
nedotčen. Ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni
17% úrok z prodlení za dobu od 1.1.1997 do zaplacení a ve výroku o náhradě
nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Návrh žalovaného, aby bylo proti rozsudku odvolacího
soudu ve věci připuštěno dovolání, zamítl. Rozhodnutí ve věci odvolací soud
učinil na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle
nějž účastníci uzavřeli dne 16.4.1996 dohodu o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví. Podle této dohody nabyl žalovaný vlastnictví k veškerým
nemovitostem a movitým věcem zahrnutým do firmy W. J., na vypořádání podílu se
zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 630.000,- Kč, z toho 430.000,- Kč na
koupi bytu pro žalobkyni k rukám E. K., zbytek 200.000,- Kč nejpozději do
31.12.1996 (čl. III dohody). Žalovaný z toho zaplatil 330.000,- Kč. Podle čl.
IV dohody jsou touto dohodou vypořádány veškeré vzájemné nároky účastníků z
titulu zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, včetně případných výnosů a
dluhů, veškeré vzájemné majetkové nároky, včetně investic z odděleného majetku
do společného a naopak. Účastníci výslovně prohlásili, že nemají žádných
dalších společných závazků a pohledávek vůči třetím osobám; pokud by dodatečně
vyšla najevo věc menší hodnoty, která nebyla dohodou vypořádána, platí, že věc
patří
do osobního vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku uzavření
dohody ve svém držení. S odkazem na tato zjištění učinil odvolací soud závěr,
že účastníci uzavřeli písemně dohodu o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví, která jasně, určitě a srozumitelně vyjadřuje shodu účastníků
o vyřešení jejich majetkových poměrů z doby manželství a snahu provést jejich
majetkové vypořádání s konečnou platností, aby v budoucnu nedocházelo k dalšímu
přehodnocování a snahám revidovat závazkový vztah. O tom podle odvolacího soudu
svědčí i čl. V dohody, podle nějž, pokud by dodatečně vyšla najevo věc menší
hodnoty, která nebyla dohodou vypořádána, platí, že věc patří do osobního
vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku jejího uzavření ve
svém držení. Názor, že dohoda účastníků je toliko částečná, jak namítal
žalovaný s tím, že v době jejího uzavření nemohl předvídat povinnost dalších
plateb
na daních a zdravotním pojištění, ani vrácení částky 205.456,- Kč na přeplacené
dani žalobkyni a další částky na přeplaceném zdravotním pojištění, odvolací
soud se zřetelem k výše uvedeným závěrům nesdílí; dohodou jsou účastníci
vázáni, její obsah nedovoluje rozšiřující výklad. Návrhu žalovaného na
připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť své rozhodnutí neshledal po
právní stránce zásadní. Odkázal na ust. § 35 odst. 2, § 37, § 43, § 44 odst. 1,
§ 49 odst. 1, 2, § 150 obč. zák.
V podrobně odůvodněném dovolání žalovaný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 22. 11. 2000, č.j. 17 Co 471/2000-95, byl zrušen a věc
vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný nezpochybňuje platnost
dohody účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ze dne 16.4.1996,
považuje ji však za dohodu dílčí a nikoli konečnou, kterou by byl vypořádán
veškerý společný majetek účastníků. Na tom podle žalovaného nemůže ničeho
změnit klauzule obsažená v dohodě, jíž účastníci prohlašují, že „… nemáme další
společné závazky a pohledávky, dohodou jsou vyrovnány a vypořádány veškeré naše
vzájemné nároky a pohledávky vůči třetím osobám …..“. Toto prohlášení mohli
účastníci učinit jen ve vztahu k nárokům
a pohledávkám vůči třetím osobám, o nichž věděli nebo mohli vědět, že existují.
Stěží by takové prohlášení bylo v souladu se zákonem, pokud by se tím žalovaný
předem vzdával svých práv a vztahoval je i na závazky a pohledávky, jejichž
existenci účastníci v době uzavírání dohody nemohli ani tušit. Ve prospěch
této námitky argumentuje
i zněním dohody v tom smyslu, že pokud by dodatečně vyšla najevo nějaká věc
menší hodnoty, která dohodou nebyla vypořádána, platí, že tato věc patří do
vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku uzavření dohody ve
svém držení. Z toho žalovaný dovozuje, že pokud by vyšla najevo věc větší
hodnoty, bylo by zapotřebí o ní jednat, protože otázka vlastnictví k ní nebyla
dohodou řešena. To nutno vztáhnout
i na pasiva a aktiva v bezpodílovém spoluvlastnictví. Soudy však podle
žalovaného neprávem nepřihlédly ke kompenzační námitce vznesené žalovaným v
průběhu řízení, když jinak žalovaný uznal částečnou důvodnost žaloby. Zákonná
fikce vypořádání nemovitých a movitých věcí ve smyslu ust. § 150 odst. 4
obč.zák. (dříve ust. § 149 odst. 4 obč. zák.) platí přiměřeně o ostatních
majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Ku dni
uplynutí tříleté lhůty od zániku bezpodílového spoluvlastnictví však byly jak
tyto další společné závazky, tak i další společné pohledávky uspokojeny, tedy
zanikly; právní stav dělené pohledávky a děleného závazku rovným dílem nemůže
nastat. Žalovaný dále vytýkal, že ani závěry soudů obou stupňů, byť odvolací
soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, nebyly shodné.
Odvolací soud uzavřel celou záležitost odkazem na zmíněnou klauzuli z dohody o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, aniž vzal v úvahu, že ve vztahu k
daňovým pohledávkám a závazkům a pohledávkám a závazkům z pojistného se nejedná
o věc v právním smyslu slova; nelze na ně vztáhnout část ujednání, která se
týkala dodatečně najevo vyšlých věcí menší hodnoty. Podle žalovaného je právní
otázkou zásadního významu posouzení celkové dohody
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví obsahující doložku o vypořádání
opomenutých věcí větší hodnoty za situace, kdy o podstatných hodnotách,
patřících
do bezpodílového spoluvlastnictví, účastníci nevědí.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté,
hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo
vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a
rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského
soudního řádu
ve znění před novelizací provedenou zák.č. 30/2000 Sb.
Včasné dovolání žalovaného proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
odpovídá požadavkům ust. § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. na formální i obsahové
náležitosti dovolání.
Dovolání směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci. Žalovaný nevytýká, že
napadené rozhodnutí trpí některou z vad taxativně uvedených v ust. § 237 odst.
1 o.s.ř.; ani dovolací soud, který k vadám ve smyslu tohoto ustanovení přihlíží
z úřední povinnosti, žádnou vadu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. a) – g)
o.s.ř. neshledal. Předpoklady
pro závěr o přípustnosti dovolání podle ust. § 237 odst. 1, § 238 odst. 1 písm.
a), b) o.s.ř. tak nejsou naplněny.
Občanský soudní řád umožňuje, aby přípustnost dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu vyslovil odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí, je-li jeho
rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud
návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání a účastník za splnění
podmínek uvedených v ust. § 239 odst. 2 o.s.ř. dovolání podá, pak dovolací soud
sám posoudí, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam, či nikoli. V případě kladného závěru o této otázce přezkoumá
rozsudek odvolacího soudu na základě podaného dovolání a v rozsahu jím
vymezeného důvodu, jímž se zřetelem k důvodům opravňujícím závěr o přípustnosti
dovolání ve smyslu ust. § 239 o.s.ř. může být jen nesprávné právní posouzení
věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), případně důvod upravený ustanovením § 241
odst. 3 písm. b) o.s.ř. jako jiná vada (jiná, než uvedená vust. § 237 odst. 1
o.s.ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Návrhu žalovaného, aby odvolací soud ve smyslu ust. § 239 odst. 1 o.s.ř.
připustil proti svému rozhodnutí dovolání, odvolací soud nevyhověl. Bylo proto
na dovolacím soudu, aby na základě dovolání žalovaného, při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. posoudil, zda napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí se
jedná, jestliže v něm soud řešil právní otázku, která je zásadního významu pro
jeho rozhodnutí ve věci, jakož i pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Na tomto
posouzení odvisí závěr dovolacího soudu o přípustnosti dovolání.
Žalovaný považuje za právní otázku zásadního významu ve smyslu ust. § 239 odst.
2 o.s.ř. posouzení celkové dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví,
obsahující doložku o vypořádání opomenutých věcí větší hodnoty za situace, kdy
o podstatných hodnotách patřících do spoluvlastnictví její účastníci nevědí.
Dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je dvoustranný právní úkon.
Ve smyslu ust. § 34 obč. zák. je projevem vůle účastníků směřujícím zejména ke
vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s
takovým projevem spojují. Občanský zákoník ve znění změn, doplnění a úprav
provedených dalšími zákony, účinný v době uzavření dohody účastníků ze dne
16.4.1996 připouští
i částečné vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dohodou. I na jejím
základě,
za předpokladu platnosti dohody z hlediska ust. § 37 na násl. obč. zák., může
účastník uplatňovat práva proti druhému, který neplní povinnosti z této dohody,
žalobou u soudu. Předpokládá se, že bezpodílové spoluvlastnictví bude následně
vypořádáno některým
ze způsobů uvedených v ust. § 149 odst. 2, 3 obč. zák., včetně zákonné domněnky
vypořádání uplynutím tříleté lhůty ve smyslu ust. § 149 odst. 4 zákona.
Odvolací soud učinil závěr, že označená dohoda účastníků není toliko
o částečném vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, ale se
zřetelem k jejím čl. IV a V je dohodou konečnou. K tomuto závěru dospěl po
zhodnocení provedených důkazů, zejména obsahu dohody, jak je zřejmý z jejího
písemného provedení; vůli účastníků vyložil podle zásad ust. § 35 odst. 1, 2
obč. zák. Tento závěr, učiněný na podkladě poznatků z provedeného dokazování je
závěrem o skutkovém stavu, námitky proti němu jsou tedy námitkami proti
výsledku hodnocení provedených důkazů. Žalovaný koncipuje dovolání z hlediska
jeho přípustnosti ve smyslu ust. § 239 odst. 2 o.s.ř. s odkazem na zásadní
význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce. Naplňuje je však námitkami směřujícími proti skutkovým
závěrům odvolacího soudu ve věci, a sice, zda a v jakém rozsahu dohoda
vypořádává všechny nároky bývalých manželů z bezpodílového spoluvlastnictví,
včetně vypořádání nároků
a závazků vzniklých žalovanému jako podnikateli, na základě kontroly provedené
finančním úřadem po zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ve vztahu k období
za jeho trvání.
Právní posouzení navazuje na posouzení skutkového stavu a z něj vychází. V
důsledku skutkových závěrů, které odvolací soud ve věci učinil a podle nichž
dohodou ze dne 16.4.1996 účastníci zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví zcela
vypořádali, se již věcně nezabýval námitkami, že má být ještě provedeno
vypořádání závazků a nároků žalovaného z jeho podnikatelské činnosti, o nichž
bylo rozhodnuto
po uzavření uvedené dohody, resp. k těmto nepřihlédl s odkazem na dohodu
účastníků ze dne 16.4.1996. I kdyby bylo možno dovolateli přisvědčit, že soudy
obou stupňů dostatečně nezohlednily všechny v úvahu přicházející vztahy, při
skutkových závěrech, které odvolací soud učinil, to je však z hlediska ust. §
239 odst. 2 o.s.ř. a závěrů
o předpokládané právní otázce nerozhodné.
Protože dovolací soud neshledal, že napadený rozsudek odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam, jak ust. § 239 odst. 2 o.s.ř. předpokládá,
dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§ 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., §
243b odst. 4 téhož).
V dovolacím řízení žalobkyni, která měla v tomto řízení úspěch, žádné náklady
nevznikly. Dovolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 150, § 243b odst. 4 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu