30 Cdo 1605/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilou L. N. a nezletilou K. N., zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 4, se sídlem Praha 4, Táborská 350, dětí rodičů B. N., zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo nám. 24, a V. N., zastoupeného JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem se sídlem Praha 2, Jana Masaryka 26, o úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 14 Nc 282/2010, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č.j. 35 Co 442/2010-104, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2010, č.j. 14 Nc 282/2010-44, svěřil nezletilé dcery pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče matky (výrok I.), otci uložil povinnost přispívat na výživu nezl. L. částkou 5.000,- Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky počínaje od měsíce dubna 2010 a uložil otci uhradit nedoplatek na výživném za období duben – květen 2010 v celkové výši 10.000,-Kč k rukám matky ve lhůtě tří měsíců od vyhlášení rozsudku (výrok II.), dále otci uložil povinnost přispívat na výživu nezl.
K. částkou 3.000,- Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky počínaje od měsíce února 2010 a uložil otci uhradit nedoplatek na výživném za období únor – květen 2010 v celkové výši 12.000,-Kč k rukám matky ve lhůtě tří měsíců od vyhlášení rozsudku (výrok III.), vyslovil, že úprava výživného platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok IV.) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání otce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14.
prosince 2010, č.j. 35 Co 442/2010-104, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výchově nezletilých dětí, o výživném pro nezl. L. a ve výroku o úpravě výživného pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Rozsudek soudu prvního stupně dále změnil ve výroku o výživném na nezletilou K. tak, že výživné činí 2.500,- Kč, jinak tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Ve výroku o nedoplatku na výživném pro nezl. L. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že tento nedoplatek za dobu od 1.4.2010 do 30.11.2010 ve výši 38.000,- Kč je otec povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,- Kč splatných spolu s běžným výživným k rukám matky, počínaje lednem 2011 pod ztrátou výhody splátek (výrok II.).
Ve výroku o nedoplatku na výživném pro nezl. K. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že tento nedoplatek za dobu od 1.4.2010 do 30.11.2010 ve výši 23.000,- Kč je otec povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500,- Kč splatných spolu s běžným výživným k rukám matky, počínaje lednem 2011 pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). Konečně výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání.
Domáhá se přezkoumání provedených důkazů Nejvyšším soudem, vyjadřuje se k situaci v manželství jakož i k tomu, že má zájem je zachovat, sděluje, že má zájem se na výchově nezletilých podílet a obsahově (§ 41 odst.2 o.s.ř.) navrhuje, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 14.12.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009). Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána proto, že žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o.
s. ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně směřující proti tomuto rozsudku podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů nárok, a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.