U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce JUDr. Z. J. ml., proti žalovanému JUDr. A. P., zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 82/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2013, č.j. 1 Co 334/2012-111,
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.104,- Kč k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.) :
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2012, č.j. 36 C 82/2011-79, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaslal žalobci vlastnoručně podepsanou omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 obč. zák. a výrokem III. uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 31.800,- Kč. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. března 2013, č.j. 1 Co 334/2012-111, výrokem I. potvrdil podle § 219 o.s.ř rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 32.065,- Kč. Výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30.976,- Kč. Proti měnící části výroku I. a proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze (vždy do nákladů řízení) podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost žalobce opírá o ustanovení § 237 o.s.ř. Domnívá se, že na ně lze nahlížet jako na usnesení, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění celkově převyšujícím 50.000,- Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) a contrario o.s.ř.]. Podle dovolatele záleží napadené rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Zejména jde o účelnost nákladů na právní zastoupení advokátem, je-li zastupovaným účastníkem jiný advokát, a dále o otázku, zda s ohledem na změnu procesních předpisů s účinností od 1. ledna 2013 je přípustné dovolání proti obdobným nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu. K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 20. května 2013, a navrhl jeho odmítnutí podle § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. a současně požádal o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013. Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, tj. náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 32.065,- Kč a náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 30.976,- Kč, přičemž žádná z částek nepřevyšovala 50.000,- Kč. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, není dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle § 6, § 9 odst. 4, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 4.104,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu