30 Cdo 1628/2006

30 Cdo 1628/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci

žalobce J. K., podnikatele, zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní

společnosti P. S., a.s., o zaplacení 328.708,05 Kč s příslušenstvím, vedené u

Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 54/2003, o dovolání žalobce proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2006, č.j. 9 Cmo 282/2005-109,

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 10.930,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám

advokátky.

Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 328.708,05 Kč s

příslušenstvím z titulu pojistného plnění v souvislosti se škodou vzniklou v

důsledku dvou pojistných událostí, při kterých byly odcizeny pojištěné věci

žalobce při vloupáních do jeho provozovny dne 1. března 2001 a 21. února 2002.

Mezi účastníky byla dne 8. listopadu 2001 uzavřena pojistná smlouva č.

13960075, jejímž předmětem bylo též pojištění pro případ odcizení věcí krádeží

nebo loupeží. Téhož dne byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě, ve kterém bylo

sjednáno navýšení pojistné částky u krádeže či loupeže věcí o 50.000,- Kč.

Místem pojištění byla sjednána provozovna žalobce v P. Před uzavřením pojistné

smlouvy proběhla dne 24. září 1996 a dne 9. října 1996 prohlídka provozovny

žalobce pracovníkem žalovaného. Žalovaná odmítla pojistnou částku vyplatit z

důvodu, že zabezpečení pojištěných věcí nesplňovalo požadavky pojistné smlouvy.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č.j. 15 Cm 54/2003-84,

žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Považoval ze nesporné, že účastníci

uzavřeli dne 8. listopadu 1996 pojistnou smlouvu č. 13960075, jejíž nedílnou

součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění podnikatelských rizik,

Všeobecné pojistné podmínky Kapitola III., Pojištění pro případ odcizení věci

krádeží nebo loupeží a Podmínky zabezpečení, platné ode dne 1. května 1996.

Podle Podmínek zabezpečení byl žalobce povinen zabezpečit vchodové dveře podle

kódu A3, tj. bezpečnostními dveřmi s bezpečnostní cylindrickou vložkou

zabraňující vytlačení, bezpečnostním kováním a přídavným zámkem (např. FAB

1572) nebo funkčními mřížemi přede dveřmi. Prosklené části objektu (dveře,

okna, výlohy) byl povinen zabezpečit podle kódu B2, tj. bezpečnostní fólií o

tloušťce min. 250 mikronů ve spojení s elektronickou zabezpečovací signalizací

(dále jen „EZS“), přičemž poplachový signál musel být akustický a zvukové

zařízení umístěno tak, aby bylo venku slyšitelné, nebo musel být objekt

vybaven funkčními mřížemi. Dále bylo zjištěno, že bezpečnostní dveře nebyly

opatřeny bezpečnostní folií uvedenou v „Podmínkách zabezpečení“ a osazeny více

zámky, ale pouze jedním s více západkami, přičemž přede dveřmi nebyla

nainstalována bezpečnostní mříž. Dospěl k závěru, že v případě pojistné

události z roku 2001 nebyla prokázána funkčnost elektronické zabezpečovací

signalizace tak, aby byla způsobilá podle pojistných podmínek signalizovat

možné vloupání do prodejny. Soud konstatoval, že žalobce nedostál sjednaným

pojistným podmínkám, a žalovaný byl oprávněn pojistné plnění týkající se

pojistné události v roce 2001 podle sjednaných všeobecných pojistných podmínek

odepřít. V případě pojistné události z roku 2002 měl žalobce pojištěnu pouze

skleněnou výplň poškozených vchodových dveří, a proto podle oddílu II. bodu 2

Všeobecných smluvních podmínek byl žalovaný oprávněn pojistné plnění přiměřeně

snížit.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. ledna 2006, č.j. 9

Cmo 282/2005-109, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219

občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě

nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního

stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že není

sporu o tom, že žalobci vzniklo právo na pojistné plnění v důsledku pojistné

události; podstatou sporu je, zda za zjištěných skutkových okolností je dána

povinnost pojistitele (žalované) k úhradě pojistného plnění. Obrana žalované

spočívá v tvrzení, že pojištěné věci nebyly zabezpečeny způsobem předpokládaným

v pojistné smlouvě ze dne 8. 11. 1996, a tudíž má právo podle pojistných

podmínek, které jsou součástí pojistné smlouvy, pojistné plnění odmítnout.

Odvolací soud připomněl, že ustanovení § 788 o.z. (ve znění účinném v rozhodném

období) vymezuje náležitosti pojistné smlouvy. Nejsou-li sjednány, nelze

dovozovat existenci takovéto smlouvy. V daném případě listiny označené jako

„návrh na pojištění pro případ odcizení věci, krádež nebo loupež“ datované dne

24. září 1996 a 9. října 1996 nesvědčí o uzavření pojistné smlouvy, mimo jiné v

důsledku absence vymezení pojistné události. Takto bylo navrhováno pojištění

pro případ odcizení věcí, krádež nebo loupež bez toho, že by bylo definováno (v

pojistné smlouvě nebo pojistných podmínkách) vymezení události, ze které

vzniká povinnost plnění (pojistná událost), a kdy při pojistné události tato

povinnost nevzniká, resp. kdy je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout.

Odvolací soud proto neakceptoval názor žalobce obsažený v odvolání proti

rozsudku soudu prvního stupně, že pojistná smlouva mezi účastníky byla sjednána

již ve znění výše uvedených listin, a to pro absenci zákonných náležitostí

nutných ke vzniku pojistné smlouvy. V daném případě byla pojistná smlouva č.

13960075 o pojištění peněz, cenin a movitých věcí pro případ odcizení, krádeže

nebo loupeže a o pojištění skel výlohy a dveří pro případ jejich poškození nebo

zničení, uzavřena dne 8. listopadu 1996, ve znění Všeobecných pojistných

podmínek schválených Ministerstvem financí ČR pod č.j. 323/67 1777/1994, ve

znění Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění podnikatelských rizik -

základní část a Všeobecných pojistných podmínek - pojištění pro případ odcizení

věcí krádeží nebo loupeží. Počátek pojištění je v tomto případě ve smyslu

ustanovení § 795 odst. 1 o.z. spojen se vznikem pojistné smlouvy. Odvolací soud

shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nedodržel pojistné

podmínky a pojištěné věci nezabezpečil způsobem, ke kterému se v pojistné

smlouvě zavázal, tj. nezajistil provozovnu současně plechovými dveřmi s

bezpečnostními zámky, mříží a elektronickým zabezpečovacím systémem (akustickým

a na telefon), a proto žalovaná v souladu s pojistnými podmínkami pojistné

plnění odmítla.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobce dne 20. února 2006

a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 20. dubna 2006 dovolání,

jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a

podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §

241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že pojistná smlouva nebyla

uzavřena dne 8. listopadu 1996, jak dovodily soudy obou stupňů, ale v souladu s

§ 792 odst. 1 o.z. (a § 44 téhož zákona) už dne 24. září 1996 podpisem návrhu

smlouvy, ke které byl uzavřen 9. října 1996 dodatek, přičemž úhradou první

splátky pojistného a jejím připsáním na účet žalované došlo k naplnění další

podmínky uzavření smlouvy ve smyslu § 792 odst. 2 o.z. Účinnost smlouvy byla

stanovena k 26. září 1996. V přijatém návrhu pojistné smlouvy se obě strany

shodly na individuálním způsobu zabezpečení, který byl shodný se stávajícím

stavem zabezpečení pojištěné provozovny, zjištěným žalovanou při prohlídce

zabezpečení objektu v den podpisu návrhu smlouvy. Jakákoliv další ujednání k

již účinné pojistné smlouvě jsou ve smyslu § 39 o.z. neplatná. Žalobce neměl

žádnou vědomost o existenci jiných smluvních podmínek a neměl také povinnost

být vázán pojistnými podmínkami, které žalovaná po účinnosti smlouvy dodatečně

dodala až dne 8. listopadu 1996. Pojistná smlouva v době účinnosti, tj. 26.

září 1996,

a při účinnosti dodatku 10. října 1996, neobsahovala žádné ustanovení

umožňující pojistné plnění zcela odmítnout. Obrana žalované, že nemůže ručit za

stav zabezpečení objektu několik let po fyzické kontrole, zvláště poté, kdy

podle jejího tvrzení v mezidobí od uzavření smlouvy do doby vzniku škod

nastaly dvě další pojistné události, při nichž byly údajně poškozeny

bezpečnostní prvky, které následně musely být měněny či opravovány, byla

žalobcem zcela vyvrácena a potvrzena Policií ČR. Dovolatel též vytýká, že

soudy zamítly žalobu jako celek a nepřiznaly žalobci ani právo na pojistné

plnění v souvislosti s odcizením registrační poklady O., přestože v řízení

nebylo prokázáno, že by u této pojištěné věci nebyl splněn vymezený a

kvalitativně nejnižší způsob zabezpečení kód A1. Namítá, že soudy nesprávně a v

rozporu s právními předpisy určily okamžik vzniku a den účinnosti pojistné

smlouvy a následně oprávněnost požadavku žalobce na pojistné plnění posuzovaly

podle Všeobecných pojistných podmínek a způsobu zabezpečení, které nebyly

součástí sjednaného návrhu pojistné smlouvy, a pojištěný, v den, kdy mu

vzniklo právo na pojistné plnění, nebyl s nimi prokazatelně seznámen. Dovolatel

se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že listiny označené jako „Návrh

na pojištění pro případ odcizení věcí, krádež nebo loupež“, datované 24. září a

9. října 1996, nesvědčí o uzavření pojistné smlouvy, mimo jiné pro absenci

vymezení pojistné události, stejně jako toho, kdy tato povinnost nevzniká,

resp., kdy je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout (takže byla patrna

absence zákonných náležitostí těchto úkonů, nutných ke vzniku pojistné

smlouvy). Dovolatel poukazuje na to, že listina označená jako pojistná smlouva

ze dne 8. listopadu 1996, neobsahuje žádné jiné skutečnosti, než návrh

pojištění ze dne 24. září 1996 a ze dne 9. října téhož roku. Navíc je vyznačena

účinnost pojistné smlouvy ke dni 26. září 1996, jako den počátku pojištění,

přičemž součástí návrhu pojistné smlouvy ze dne 24. září 1996 a ze dne 9. října

1996 nebyly Všeobecné pojistné podmínky schválené MF ČR pod č.j. 323/67

1777/1994, ani listina Podmínky zabezpečení. Návrh smlouvy se na ně neodvolává,

nebyly k návrhu pojistné smlouvy připojeny a ani nebyly žalobci sděleny. Na

pojištěného se tak nevztahovaly výluky z pojištění obsažené v těchto pojistných

podmínkách a neobsažené v návrhu pojistné smlouvy v den její účinnosti. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že soudy v rámci provedeného dokazování

nesprávně vyhodnotily zabezpečení provozovny, když ve skutečnosti byly dveře

opatřeny bezpečnostním sklem, okna výlohy napadené části prodejny, stejně jako

ostatní, byly s bezpečnostní fólií, dveře byly zabezpečeny více zámky a ze

zápisu o prohlídce žalovanou po vloupání dne 2. března 2001 vyplynulo, že

zvuková siréna je součástí ústředny a zvuk byl ověřen. Zdůraznil, že ve

znaleckém posudku č. 01/0001 bylo uvedeno, že pachatelem nedošlo k překonání

dveří, ale nástrojem na způsob páčidla byly vyhnuty a přestřiženy závory jak

hlavního, tak i obou přídavných zadlabacích zámků.

Dovolatel má za to, že

nedůvodné bylo zkrácení pojistného plnění ze strany žalované v souvislosti s

pojistnou událostí ze dne 21. února 2002. Podle Pojistných podmínek základní

části oddílu XII. čl. 2 je povinností pojišťovny výsledky šetření pojistné

události projednat s pojištěným, seznámit ho s výškou pojistného plnění a

umožnit mu nahlédnout do podkladů týkajících se pojistné události. Žalovaná

tuto povinnost nesplnila, snížila částku plnění o 8.000,- Kč, aniž by seznámila

žalobce, jak k výpočtu dospěla, a svůj postup odůvodnila. Navrhl, aby dovolací

soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k

dalšímu řízení.

Dovolání dovolatel doplnil podáním datovaným dne 16. dubna 2007. Vzhledem

ke skutečnosti, že lhůta k dovolání v označené věci uplynula dne 20. dubna

2006, nebyly dány předpoklady, aby k němu dovolací soud přihlížel (§ 242 odst.

4 o.s.ř.). Totéž platí i pro pozdější podání dovolatele označené jako replika

žalobce k vyjádření žalované.

Žalovaná se dne 18. dubna 2007 k dovolání vyjádřila a uvedla, že žalobce

vykládá okamžik vzniku pojištění v rozporu s hmotným právem. Pokud by totiž

trval na sjednání pojištění již v září 1996, musel by soud konstatovat, že

sjednané listiny netvoří pojistnou smlouvu, neboť neobsahují podstatné

náležitosti vymezené zákonem (tj. Všeobecné pojistné podmínky, ani na ně

neodkazují). Právní důsledky by pak pro pojištěného byly stejné, pojistné

plnění by mu nenáleželo pro neplatnost právního úkonu. Žalovaná trvá na tom, že

žalobce nesplnil smluvené způsoby zabezpečení ve smyslu uzavřené pojistné

smlouvy ze dne 8. 11. 1996, a žalovaná měla s odvoláním na Všeobecné pojistné

podmínky, kapitola III. oddíl VI. bod 4 právo pojistné plnění odmítnout.

Žalovaná proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že

dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem – účastníkem řízení, a že

jsou splněny podmínky obsažené v ustanoveních § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř.,

zabýval se otázkou jeho přípustnosti s negativním závěrem.

Podle ustanovení § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V souzené věci z obsahu dovolání vyplývá, že směřuje proti rozsudku odvolacího

soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek

soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě),

přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí

má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se

jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího

soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím

soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným

právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je, že

řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo

jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního

posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu

zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro

rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací

činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní

otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se

závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také

dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině

procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení

správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak

důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění

(§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je

pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy

byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být

správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale

soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy,

jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li

rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam,

řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není

založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní

význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu

tak vskutku je.

Podle ustanovení § 788 občanského zákoníku, ve znění před 1. lednem 2005 (dále

znovu jen „o.z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve

sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže

označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou

smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné (odst. 1). Součástí pojistné

smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na

něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před

uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odst. 2).

V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v

nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu

pojištěného (odst. 3). Všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení

události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost

pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše,

způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny,

pokud tak stanoví pojistná smlouva (odst. 4).

Podle § 795 odst. 1 o.z. povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné

vznikne prvým dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky dohodnuto,

že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později.

Podle ustanovení § 797 odst. 1 o.z. v cit. znění má právo na plnění,

pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na

jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se

pojištění vztahuje (pojištěný). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení vznikne

právo na plnění, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti

pojistitele plnit (pojistná událost).

Podle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem

odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 44 o.z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření

smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí

návrhu (odst. 1). Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo

jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu

je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z

odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy (odst. 2).

Dovolací soud neshledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí.

Dovolatel především při úvahách o datu uzavření pojistné smlouvy dostatečně

nedoceňuje význam ustanovení § 788 odst. 2 o.z. stanovící, že součástí pojistné

smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pojistitele, ač sám konstatuje, že u

návrhů pojistné smlouvy ze dne 24. září 1996 a 9. října téhož roku nebyly

Všeobecné pojistné podmínky jejich součástí. Potud tedy odvolací soud

odpovídajícím způsobem dovodil, že pojistná smlouva nebyla účastníky přede dnem

8. listopadu 1996 platně uzavřena. Na této skutečnosti proto nic nemění odkaz

dovolatele na ustanovení § 44 o.z. Nadto je možno poukázat na skutečnost, že

sám žalobce v žalobě uvedl jako datum uzavření pojistné smlouvy den 8.

listopadu 1996. Potud se jeho pozdější úvahy o tom, kdy ve skutečnosti byla

tato smlouva uzavřena, mohou jevit jako účelové. Odvolací soud přiléhavě

konstatoval, že na okamžik vzniku pojistné smlouvy nemůže mít vliv skutečnost,

že za počátek pojištění byl označen den předcházející tomuto datu; odpovídající

je i jeho úvaha, že v daném případě je počátek pojištění spojen se vznikem

pojistné smlouvy, neboť z ustanovení § 795 odst. 1 o.z. zcela jednoznačně

vyplývá, že povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné vznikne

(teprve) prvým dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky

dohodnuto, že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později. Pokud pak

pojistná smlouva ze dne 8. listopadu 1996 odkazuje na příslušné Všeobecné

pojistné podmínky, jde o naplnění zákonného požadavku ustanovení § 788 odst. 2

o.z., takže není nikterak důvodu jejich obsah posuzovat jako případná dodatečná

vedlejší ujednání, která jsou neplatná ve smyslu ustanovení § 39 o.z.

Dovolatel se mýlí, pokud se snad domnívá, že by bylo možno uzavřít pojistnou

smlouvu, jejíž součástí by nebyly Všeobecné pojistné podmínky pojistitele. Jen

pro úplnost je třeba připomenout, že absenci zákonem předpokládaných

Všeobecných pojistných podmínek pojistitele jako součásti proponované pojistné

smlouvy nelze ztotožňovat s případem, kdy ve smyslu ustanovení § 788 odst. 3

o.z.

se účastníci v pojistné smlouvě ve vymezeném rámci od pojistných podmínek

eventuálně (výslovně) odchýlí.

V ostatním se pak z obsahu dovolání podává, že výtku nesprávnosti právního

posouzení věci dovolatel z výrazné části založil na kritice správnosti

(úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Přehlíží však, že

skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná

činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci, včetně

procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu,

zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo

nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na

nichž své rozhodnutí založil, není žádným z dovolacích důvodů uvedených v

ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být (při splnění dalších

předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.

(prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového

zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném

dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v

případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) o.s.ř.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není proti rozsudku odvolacího

soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto,

aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první), odmítl [§ 243b odst. 5 věta

první, § 218 písm. c) o.s.ř.].

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224

odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce

bylo odmítnuto, zatímco žalované vznikly náklady spojené s jejím právním

zastoupením v době podání vyjádření k dovolání. Konkrétně jde o jeden úkon

právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),

ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak

určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do novely provedené vyhláškou

č. 277/2006 Sb. účinném od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše

odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o

náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška

Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování

právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny

posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního

stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 3 odst. 1 bod 6 vyhlášky činí sazba

odměny zástupce žalované v této věci 36.430,- Kč. Protože však byl učiněn v

tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18

odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku

18.215,- Kč. Dovolání pak bylo odmítnuto, takže tato výše odměny byla dále

snížena o 50% na 9.107,50- Kč (§ 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky), což po

zaokrouhlení podle § 16 odst. 2 vyhlášky činí 9.110,- Kč.

Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování

účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových

výdajů a

na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 vyhlášky č.

177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalované proto patří též paušální náhrada

hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Náklady dovolacího

řízení spojené se zastoupením advokátem tak činí u žalované 9.185,- Kč, resp.

po úpravě o 19 % daň z přidané hodnoty 10.930,15 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu