30 Cdo 1642/2023-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 2 022 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 279/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 62 Co 294/2022-31, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 10. 10. 2022 včasné dovolání, čímž mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“], který činí podle položky č. 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Nejvyšší soud vyzval žalobce svým usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 30 Cdo 3340/2022-37, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podání dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne 29. 11. 2022. Žalobce reagoval na výzvu Nejvyššího soudu žádostí o osvobození odsoudních poplatků, o níž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 10 C 279/2021-47, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 62 Co 74/2023-53, které nabylo právní moci dne 4. 5. 2023, tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13). Nadto Nejvyšší soud podotýká, že soud prvního stupně opětovně zaslal žalobci původní výzvu k zaplacení soudního poplatku ze dne 22. 11. 2022, která byla žalobci doručena dne 24. 4. 2023. Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, respektive jej nezaplatil do dnešního dne, ačkoliv byl k tomu řádně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
Mgr. Vít Bičák předseda senátu