Žalobou doručenou soudu dne 18. června 2008 se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a
organizačního č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31. 1. 2008, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice sp. zn. 5/OZO/32007/Běl., ze dne 29.10.2007 tak, že „Žádosti L. B., o obnovení
pokojného stavu se vyhovuje a P. V., se ukládá povinnost obnovit pokojný stav
odstraněním ucpávky z větracího okna spíže L. B., umístěného ve zdi domu L. B. a přístupného z pozemku ve vlastnictví P. V., konkrétně z průchodu mezi domy P. V. a L. B. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. listopadu 2011, č.j. 20 C
144/2018-80, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá, aby soud
zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a
organizačního č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31. 1. 2008. Výrokem II a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a
zaplacení znalečného. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. února 2013,
č.j. 18 Co 117/2012-147, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
„že se P. V., povinnost obnovit pokojný stav odstraněním ucpávky z větracího
okna spíže umístěného ve štítové zdi domu L. B. v P., směřujícího do průchodu
mezi domy, neukládá. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Krajského úřadu
Jihomoravského kraje, Odbor správní a organizační, Žerotínovo nám. 3/5, Brno
č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31. 1. 2008. Ve
výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že L. B. povinen zaplatit
P. V. na náhradu nákladů řízení 5.900,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje. Výrokem II. uložil odvolací soud žalovanému zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení
2.900,- Kč. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo doručeno žalobci dne 7. března
2013, přičemž právní moci nabylo 8. března téhož roku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 26. dubna 2013
včasné dovolání, a to do výroku I. v části týkající se nákladů řízení a do
výroku II. Jeho přípustnost žalobce opírá o ustanovení § 237 občanského
soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle dovolatele záleží napadené rozhodnutí
na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena, a to posouzení uplatnění ustanovení § 150 o.s.ř. Jako dovolací
důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud vydal
rozhodnutí, kterým se řízení končí, měl rozhodnout o nákladech celého soudního
řízení (např. o soudním poplatku, o úhradě znalečného apod.) Konstatuje, že na
daný případ není možné aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. a důvody hodné
zvláštního zřetele shledávat v tom, že je žalovaný starobní důchodce a v jeho
zdravotním stavu, když taktéž žalobce je po několika operacích invalidním
důchodcem s invaliditou třetího stupně.
Z výše uvedených důvodu žalobce navrhuje, aby dovolací soud připustil
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a poté jej zrušil a v části výroku
I. a ve výroku II. mu vrátil věc k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřil žalovaný, uvedl, že si žalobce úraz, na základě
kterého je v současné době invalidní, zavinil sám. V zájmu uklidnění situace
pak předkládá složenku o zaplacení 2.900,- Kč žalobci podle rozhodnutí
odvolacího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu
7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění
tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013. Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci
jedné žaloby o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, tj. 5.900,- Kč a náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2.900.- Kč, přičemž
žádná z částek nepřevyšovala 50.000,- Kč. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a
usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských
smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, není
dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl. U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f
odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.