30 Cdo 1665/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr Františka Duchoně a
soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Města
O., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P., v.o.s., zastoupenému
advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 12C 223/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 10. dubna 2000, č.j. 18 Co 758/99-164, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2000, č.j.18 Co 758/99-164 se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. září 1999, č.j. 12 C
223/96-141, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozsudku na určení,
že je od 24.5.1991 vlastníkem pozemkové parcely č. 2728 o výměře 23.042 metrů
čtverečních, zapsané na listu vlastnictví č. 2388 pro katastrální území O.,
obec O., u Katastrálního úřadu v K. Vyšel ze zjištění, že hospodářskou smlouvou
č. 109/HJ/IP/40/87 ze dne 26.1.1987 o převodu správy národního majetku, byla
uvedená parcela převedena Technickou službou města O. na Z. p., n.p., tedy na
právního předchůdce žalovaného. Uzavřel, že i když tato smlouva v rozporu s
ustanovením § 347 odst. 1 tehdy platného hospodářského zákoníku neobsahovala
určení dne převodu, nečiní tento nedostatek zmíněnou smlouvu neplatnou.
Ustanovení § 16 vyhlášky č. 90/1984 Sb.o správě národního majetku totiž
stanovilo, že převody správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření se
provádí k prvému dni následujícího měsíce a převody správy větších
hospodářských celků k prvému dni následujícího roku. Pokud byla uvedená smlouva
uzavřena v lednu 1987, k převodu došlo k 1. únoru 1987. K účinnosti zmíněné
hospodářské smlouvy nebylo třeba schválení nadřízených orgánů obou účastníků
této smlouvy, neboť se nejednalo o převod převyšující částku 2.000.000,- Kčs
(tehdejší měny). Soud prvního stupně uznal zmíněnou hospodářskou smlouvu za
platnou s tím, že žalobce se nemůže domáhat určení, že je vlastníkem uvedené
parcely, protože nepřešla do jeho vlastnictví dle ustanovení § 3 odst.1 zák. č.
172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví
obcí (dále jen zákon).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. dubna 2000,
č.j. 18 Co 758/99-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zamítl návrh
žalobce na připuštění dovolání. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k
závěru, že citovaná hospodářská smlouva je neplatná, protože v ní chybí určení
dne převodu správy národního majetku, což bylo podstatnou náležitostí
hospodářské smlouvy dle ustanovení § 347 tehdy platného hospodářského zákoníku.
Sporná parcela přesto nemohla přejít do vlastnictví žalobce, protože nebyla
splněna podmínka uvedená v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c/ zákona. V důsledku
neplatnosti zmíněné hospodářské smlouvy byla sporná parcela stále ve
vlastnictví České republiky i ke dni účinnosti zákona. Právo hospodaření s
touto parcelou totiž fakticky vykonával právní předchůdce žalovaného, t.j. Z.
p., n.p. Proto se právo hospodaření Technické služby města O. k této parcele
obnovit nemohlo. Žalovaný se stal vlastníkem sporné parcely na základě veřejné
dražby dle zák. č. 92/1991Sb. a na tento způsob získávání vlastnictví je třeba
pohlížet jako na smlouvu. V zájmu zachování právní jistoty ve vlastnických
vztazích je podle názoru odvolacího soudu třeba podpůrně použít i ustanovení §
446 obchodního zákoníku. Návrh žalobce na připuštění dovolání proti svému
rozsudku odvolací soud zamítl s odůvodněním, že žalobcem vymezenou otázku
zásadního právního významu, t.j. platnost zmíněné hospodářské smlouvy, posoudil
odvolací soud shodně s názorem žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 9.5.2000, napadl žalobce
(dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na
ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., protože předchozí vyhovující rozsudek
soudu prvního stupně byl usnesením odvolacího soudu zrušen a soud prvního
stupně rozhodl znova jinak poté, co byl vázán právním názorem odvolacího soudu.
Dále odkázal na ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., protože odvolací soud jeho
návrhu na připuštění dovolání nevyhověl a podle dovolatele se jedná o
rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolání podal z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §
241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Právní závěry odvolacího soudu považuje za
nesprávné, protože znamenají porušení článků 11 odst. 4 a 136 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod s tím, že právo na ochranu práv zaručených listinou
náleží i osobám právnickým, včetně obcí. Navrhl zrušení napadeného rozsudku.
Podle názoru dovolatele pokud byla zmíněná hospodářská smlouva neplatná, došlo
k obnovení práva hospodaření k uvedené parcele Technické službě města O. V této
souvislosti poukázal na ustanovení § 64 a 130 zákona č. 109/1964 Sb.
(hospodářský zákoník). Právo hospodaření buď existuje nebo neexistuje, a pokud
toto právo vzniklo, nepromlčuje se a trvá do doby, než zákonem předepsaným
způsobem zanikne. Na existenci tohoto práva nemá vliv, zda a kdo s věcí
fakticky hospodaří, a z právní úpravy tehdy platné nevyplývala žádná možnost
vydržení tohoto práva. Vzhledem ke skutečnosti, že Technická služba města O.
měla ke sporné parcele právo hospodaření ke dni uzavření sporné hospodářské
smlouvy, pak v důsledku neplatnosti této hospodářské smlouvy toto její právo
nedoznalo žádných změn, zůstalo jí a trvalo až k datu 24.5.1991. Poté sporná
parcela přešla do vlastnictví dovolatele dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona.
K podpůrné aplikaci ustanovení § 446 obch. zák. ze strany odvolacího soudu
odkázal dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.1999 č.j. 32
Cdo 1201/98, podle kterého převod nemovitostí od nevlastníka není pojmově
možný.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12,
hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád
(zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu, vydaným před účinností, tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle
dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění
před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení,
řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř.,
ve lhůtě, určené ustanovením § 240 o.s.ř., a splňuje formální i obsahové znaky
dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud zabýval přípustností
dovolání, neboť dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pokud jde o přípustnost dovolání, dovolatel odkázal na ustanovení § 238 odst.1
písm. b/ o.s.ř., podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tento důvod
přípustnosti dovolání není v dané věci naplněn. Předpokladem přípustnosti
dovolání podle citovaného ustanovení je skutečnost, že soud prvního stupně
rozhodl svým pozdějším rozsudkem jinak jedině proto, že byl striktně vázán
právním názorem odvolacího soudu, který mu neponechal žádnou možnost věc právně
posoudit odchylně. Tak tomu ve zkoumaném případě nebylo. Odvolací soud (Krajský
soud v Plzni) ve svém zrušovacím usnesení ze dne 25.6.1997, č.j. 10 Co
919/96-33, konstatoval, že z dosud provedených důkazů nelze provést jednoznačný
závěr, zda předmětná hospodářská smlouva je platná či nikoli a uložil soudu
prvního stupně provést další, v usnesení uvedené důkazy, na základě nichž by
bylo možno platnost zmíněné hospodářské smlouvy objektivně posoudit. Pro
případ, že by soud prvního stupně dovodil, že zmíněná hospodářská smlouva je
neplatná, uložil mu odvolací soud doplnit řízení o důkazy prokazující, že jsou
splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Dále mu uložil posoudit otázku
platnosti dražby, na základě které zmíněnou parcelu žalovaný získal. Znamená
to, že odvolací soud dal soudu prvního stupně pouze pokyn, jak dál postupovat,
a v právním posouzení věci jej svým zrušovacím usnesením nesvázal.
Dovolatel dále odůvodnil přípustnost svého dovolání odkazem na ustanovení § 239
odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu
účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před
vyhlášením potvrzujícího rozsudku, nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení ,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem
přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soud má po právní stránce zásadní význam.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 5.4.2000 vyplývá, že
základní podmínka pro přípustnost dovolání dle shora citovaného ustanovení,
t.j. návrh dovolatele na připuštění dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu,
byla splněna. Dovolatel totiž navrhl připuštění dovolání k posouzení otázky
platnosti hospodářské smlouvy ze dne 26.1.1987. Odvolací soud jeho návrhu
nevyhověl s odůvodněním, že platnost zmíněné hospodářské smlouvy posoudil
shodně s názorem žalobce, tedy vyslovil, že tato smlouva je neplatná. Nutno
ovšem podotknout, že předmětem tohoto řízení, není otázka platnosti zmíněné
hospodářské smlouvy, ale určení, zda označená parcela přešla do vlastnictví
dovolatele dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Otázka platnosti zmíněné
hospodářské smlouvy byla soudy obou stupňů řešena jako otázka předběžná, od
jejíhož posouzení se odvíjí řešení celého sporu. To byl také důvod, pro který
dovolatel navrhl připuštění dovolání, protože otázka platnosti zmíněné
hospodářské smlouvy a právní důsledky z toho vyplývající jsou klíčem k
posouzení, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 1 zákona pro přechod
vlastnictví sporné parcely do vlastnictví dovolatele. Dovolací soud považuje
napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního významu po právní
stránce v otázce výkladu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. o
přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu z důvodu podle ustanovení § 241
odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci se jedná zpravidla tehdy,
pokud soud při právním posouzení věci použil jiný právní předpis, než správně
měl použít, nebo sice věc použil správný právní předpis, který ovšem nesprávně
vyložil. V přezkoumávané věci je tedy nezbytné posoudit, zda je zmíněná
hospodářská smlouva platná či nikoli, dále jaké jsou právní důsledky
neplatnosti zmíněné hospodářské smlouvy a zda jsou splněny podmínky zákona pro
přechod sporné parcely do vlastnictví dovolatele.
Hospodářská smlouva č. 109/HJ/IP/40/87 ze dne 26.1.1987 o převodu správy
národního majetku mezi Technickou službou města O. a Z. p., n.p., byla
uzavřena, za účinnosti hospodářského zákoníku. Musela tedy vyhovovat ustanovení
§ 347 odst. 1 zmíněného zákoníku, podle kterého hospodářská smlouva o převodu
správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření musí obsahovat určení
převáděného majetku, určení dne převodu správy národního majetku, a je-li
převod úplatný, též výši úplaty.
Zmíněná hospodářská smlouva, vyhotovená na tehdy užívaném tiskopisu SEVT
020070(87), však určení dne převodu správy postrádá. Nutno tedy uzavřít, ve
shodě se závěrem odvolacího soudu, že uvedená hospodářská smlouva je neplatná.
Je-li zmíněná hospodářská smlouva neplatná, znamená to, že právo hospodaření
Technické služby města O. k označené parcele nemohlo uzavřením této neplatné
hospodářské smlouvy zaniknout.
Uvedená hospodářská smlouva byla uzavřena mezi zmíněnými subjekty za účelem
investiční výstavby - konkrétně stavby hotelové ubytovny n.p. Z. p., která měla
být umístěna (a také je) na části pozemkové parcely č. 2728 v katastrálním
území O. Výstavba ubytovny byla provedena na základě stavebního povolení,
vydaného Městským národním výborem - odborem výstavby, územního plánování a
architektury O. dne 2. července 1986, pod č.j. výst. 356/86. V tomto stavebním
povolení byla stanovena řada podmínek, z nichž pod bodem 14 je uvedeno, že „do
doby ukončení stavby (do kolaudace) bude investorem zabezpečeno provedení
geometrických oddělovacích plánků na dotčené pozemkové parcely Střediskem
geodézie K. a investorem řádně převzata zastavěná část těchto pozemků do
vlastnictví\". Pod bodem 16 je pak stanoveno, že po ukončení stavby budou
všechny použité plochy uvedeny do původního stavu, včetně ohumusování a osetí
travou. Tyto plochy budou písemně předány zpět Technické službě města O.
Po dokončení stavby bylo trvalé užívání zmíněné hotelové ubytovny povoleno
kolaudačním rozhodnutím stejného orgánu jako shora, č.j. výst. 973/88 ze dne
12. prosince 1988. V podmínkách pro užívání stavby je pod bodem č. 4 stanoveno,
že terénní a sadové úpravy budou dokončeny nejpozději do 30.4.1989 a předány do
správy TSM O. s tím, že písemný doklad investor předloží odboru VÚPA MěstNV O.
do uvedeného termínu. Pod bodem 5 je pak investorovi uloženo zajistit řádné
dokončení geometrického zaměření provedené stavby a převedení správy pozemku
hospodářskou smlouvou.
Je nesporné, že Technická služba města O. měla k označené parcele právo
hospodaření ke dni uzavření uvedené hospodářské smlouvy. V důsledku neplatnosti
hospodářské smlouvy toto její právo nedoznalo žádných změn, trvalo a zůstalo
uvedené organizaci až k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu
některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, t.j. ku dni
24.5.1991. Poté sporná parcela přešla do vlastnictví dovolatele podle § 3 odst.
1 uvedeného zákona. Podle tohoto ustanovení do vlastnictví obcí dnem účinnosti
tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky, tvořící s nimi jeden funkční
celek, jestliže splňují tyto podmínky: a/ jsou v jejich katastrálních územích;
b/ jsou ve vlastnictví České republiky; c/ právo hospodaření k nim náleží
organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na
městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a
zrušovat tyto organizace; d/ nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2.
Technická služba města O. byla takovou organizací, na kterou odkazuje shora
uvedené ustanovení zákona, označenou parcelu získala rozhodnutím o přídělu
Odboru vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví ONV K. ze dne
22.11.1973, č.j. zem./1971/165. Ke dni účinnosti zákona Technická služba města
O. existovala a jak shora vyloženo, náleželo jí právo hospodaření k uvedené
parcele. Z dikce ustanovení § 3 odst. 1 písm. c/ zákona vyplývá, že postačuje
existence práva hospodaření, t.j. že právo náleží. Ve vztahu k podmínce
zakotvené v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c/ zákona je nerozhodné, kdo právo
hospodaření fakticky vykonává, ale je rozhodné, komu toto právo svědčí. Na
splnění uvedené podmínky zákona nic nemění skutečnost, že toto právo technická
služba města O. fakticky nevykonávala, resp. vykonávat nemohla. Nelze totiž k
její tíži přičítat události, na které neměla vliv, t.j. zejména nesplnění
závazků tehdejšího investora n. p. Z. p., vyplývající ze stavebního povolení a
kolaudačního rozhodnutí, jejichž podstatou bylo vrácení sporné parcely
Technické službě města O., po oddělení části zastavěné hotelovou ubytovnou.
Pokud by uvedené podmínky byly splněny, ke vzniku tohoto sporu by nedošlo a
sporná parcela by nebyla zahrnuta do majetku, privatizovaného žalovaným na
základě veřejné dražby ze dne 19.9.1992 podle zákona č. 92/1991 Sb.
Jak vyplývá se shora uvedeného výkladu dovolací soud nepovažuje rozsudek
odvolacího soudu za správný, proto jej zrušil podle ustanovení § 243b odst. 1
o.s.ř a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). V
něm bude odvolací soud postupovat v souladu s ustanovením § 243d odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu