30 Cdo 1677/2011

30 Cdo 1677/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Pavlíka, a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci

žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem se sídlem v

Praze 1, Novomlýnská č. 3, proti žalovanému BAUER MEDIA, v.o.s., IČO: 497 09

968, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Moulíkova 3286/1b, zastoupenému Mgr. Petrou

Fialovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 1, o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 37 C 68/2008, o dovolání žalobce

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 Co

206/2010-121, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010, č.

j. 1 Co 206/2010-121, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. března

2010, č. j. 37 C 68/2008-103, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k

dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2010, č. j. 37 C 68/2008-103,

zamítl žalobu, podle níž měl být žalovaný uznán povinným otisknout v nejbližším

možném čísle časopisu Chvilka pro tebe zprávu s fotografií žalobce, v nichž

bude uvedeno, že žalobce není osobou ( H. R. z článku „Nevolej policajty...")

otištěném v časopisu Chvilka pro tebe č. 43 ze dne 24.10.2007, dále, že

žalovaná by byla povinna vyjádřit v nejbližším možném čísle časopisu Chvilka

pro tebe omluvu ve znění: „Vydavatel časopisu se tímto omlouvá J. Š. za

neoprávněné použití jeho fotografie otištěné v časopisu Chvilka pro tebe č. 43

ze dne 24.10.2007 na straně 30 článku s názvem „Nevolej policajty, nebo...“.

Stejně tak zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci podle

ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.) částku

100.000,- Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodl též o

náhradě nákladů řízení. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze

rozsudkem ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 Co 206/2010-121, kterým bylo toto

rozhodnutí podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)

potvrzeno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně po té, co bylo

jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušeno k odvolání obou účastníků,

doplnil řízení výslechem žalobce jako účastníka řízení a výslechem svědků O. a

J. M. a P. U., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uvedl, že postup při

pořizováni a užití fotografií byl dvojí. Jednak, jako v případě svědkyně U.,

kdy byla kontaktována ke konkrétnímu příběhu a fotografována za použití event. kostýmů. Šlo o fotografování konkrétního případu, za který dostala ihned

zaplaceno. Jinak tomu však bylo u žalobce, který byl zařazen do portfolia, a

soud prvního stupně dovodil, že v jeho případě došlo k souhlasu jak s

pořízením, tak i užitím fotografie. Shledal, že nebylo prokázáno žalobcovo

tvrzení, že s užitím fotografie nesouhlasil. Naopak, to že byl udělen souhlas i

k užití fotografie, vzal za prokázané z výpovědí svědků O. a J. M., i když si

zcela konkrétně na jednání s žalobcem nevzpomínali, ale vycházeli z obecné

situace, že žalobce byl poučen, že může dojít k užití i u negativních článků a

že souhlasil. Svědkyně U. nic konkrétního neslyšela. Tomu, že se jednalo o

souhlas s pořízením i užitím fotografie, nasvědčuje i skutečnost, že žalobce

dostal zaplaceno po dlouhé době, společně s finanční částkou mu byl předán

časopis Chvilka pro tebe a po převzetí neměl námitky. Soud prvního stupně

uzavřel, že fotografie nebyla neoprávněně užita, neboť byla pořízena i užita se

souhlasem žalobce. Nedošlo proto k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních

práv. S tímto závěrem se odvolací soud v zásadě plně ztotožnil. Mimo jiné

uvedl, že z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce (ústně) udělil souhlas s

budoucím užitím fotografie způsobem žalovanou posléze realizovaným. Tento závěr

vyplývající z výpovědí svědků manželů M., doplněných jejich opětovným

výslechem, není vyvrácen ani výpovědí svědkyně P. U., vypovídající jen o tom,

že by se (manželé M.) ozvali, když budou mít nějaký příběh, neboť nevyvrací

jejich údaje o tom, že žalobce po poučení o budoucím možném použití jeho

fotografie u jakéhokoli článku v označeném časopisu, jehož se mu dostalo, s tím

souhlasi1. Soud prvního stupně přitom jasně rozlišil mezi souhlasem s pořízením

fotografie a souhlasem s jejím užitím, aniž jej podmiňoval jeho zaplacením, jak

neprávem vytýká žalobce v odvolání, naopak skutečnost, že žalobce dostal

zaplaceno teprve s časovým odstupem v souvislosti s užitím fotografie, hodnotil

soud jako další důkaz pro závěr o uděleném souhlasu s užitím jeho fotografie. Na tom podle odvolacího soudu nemůže ničeho měnit ani to, že žalobce dovozuje z

provedených důkazů jiný skutkový stav, na němž buduje odchylný závěr.

Se

zřetelem k tomu proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcovo tvrzení o

tom, že svůj souhlas s užitím fotografie neudělil, je nutno pokládat za

vyvrácené. Protože nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce,

bylo správné, pokud soud prvního stupně žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 7. ledna 2011,

přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 1. března 2011 včasné dovolání. Jeho přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Výslovně je pak podáno z dovolacích důvodů ve smyslu

ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. je vytýkáno, že rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podle ustanovení § 241a odst. 3

o.s.ř., tj. jsou činěny výtky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že bylo v řízení

prokázáno, že udělil souhlas s užitím předmětné fotografie. Poukazuje na

skutečnost, že z provedených důkazů výslechem svědků nijak nevyplývá, že by

žalobce souhlasil (také) s použitím této své fotografie. Souhlasil (totiž)

pouze s jejím použitím pro zařazení do databáze s tím, že bude ke konkrétnímu

článku ještě kontaktován, což potvrdila svědkyně U. ve své výpovědi. Podle

názoru dovolatele navíc není možno souhlasit s tím, že by bylo možno poskytnout

jakýkoliv obecný souhlas s užitím fotografie, aniž by zobrazená osoba věděla, k

čemu bude konkrétně fotografie použita. Použití fotografie je natolik

podstatným zásahem do osobnostních práv fyzické osoby, že je třeba toto právo

vykládat vždy restriktivně. Použití fotografie žalobce bez jeho konkrétního

souhlasu k článku, kde je označen za drogově závislého a „vraha“, je pak v

rozporu s dobrými mravy. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek

Vrchního soudu v Praze, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc

vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalovaný, který se s napadeným

rozsudkem odvolacího soudu v zásadě ztotožnil. Navrhl proto, aby toto dovolání

bylo odmítnuto (zamítnuto). Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen

„o.s.ř.) uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně

zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve

lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Je pak

přípustné proti napadeným výrokům ve věci samé podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. b) o.s.ř. Dovolací soud poté rozsudek odvolacího soudu přezkoumal v

souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozsudek

nelze posuzovat jako správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího

soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího

návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání

přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229

odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným

vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i

tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány

nebyly.

Z žaloby vyplývá, že žalobce mimo jiné poukazuje na skutečnost, že v dotčeném

článku, který vypráví tragický příběh z Velké Británie, kdy při autonehodě

způsobené mladíkem jménem H. R. zemřela mladá dívka, byla užita fotografie

žalobce, pod kterou bylo napsáno: H. neměl řidičák a byl opilý, přesto řídil. Chtěl předvést nové auto ...“ Má zato, že zveřejněním této fotografie s

popisem, že se jedná o kriminálníka závislého na drogách došlo k zásahu do jeho

osobnostních práv. Podle ustanovení § 11 obč. zák. má fyzická osoba právo na ochranu své

osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i

soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení § 12 obč. zák. písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové

záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být

pořízeny nebo použity jen s jejím svolením (odst. 1). Svolení není třeba,

použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo

obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona (odst. 2). Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení

fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a

umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby

(odst. 3). Požadavek zajištění účinné občanskoprávní ochrany vyžaduje, aby neoprávněný

zásah do osobnosti fyzické osoby, který má za následek vznik nemajetkové újmy,

spočívající v porušení či již v pouhém ohrožení osobnosti dotčené fyzické

osoby, byl pro původce neoprávněného zásahu spojen s nepříznivými právními

následky ve formě zvláštních občanskoprávních sankcí. Ty mohou podle okolností

konkrétního případu spočívat v nové povinnosti původce neoprávněného zásahu buď

upustit od tohoto zásahu, či odstranit následky neoprávněného zásahu, anebo

poskytnout přiměřené zadostiučinění. Tam, kde v důsledku soudem seznaného neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické

osoby došlo k jejímu porušení, resp., případně „jen“ k pouhému ohrožení – tedy

ke vzniku nemajetkové újmy, pak ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. vymezuje, že

fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných

zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto

zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemž z druhého odstavce

tohoto ustanovení vyplývá, že pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění

podle prvního odstavce zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost

fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má tato fyzická osoba též právo

na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Úspěšně se v souvislosti s utrpěným zásahem do práva na ochranu osobnosti může

postižená fyzická osoba domáhat žalobou podle ustanovení § 13 obč. zák. příslušného zadostiučinění, pokud je v žalobě uplatní jako přiměřené. Neshledá-

li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma (resp.

též obsah) zadostiučinění není objektivně, s ohledem na okolnosti posuzované

věci, přiměřená (nebo je přiměřená pouze ve své části), resp. tím i účinná, pak

v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je

proto třeba zamítnout (podle okolností buď zcela nebo zčásti). Pokud dovolatel v dané věci ve svém dovolání vychází z dovolacího důvodu podle

ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., pak toto ustanovení dopadá na

případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ se jedná tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než

který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis,

avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být

způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok

rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. pak lze vytýkat, že

rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v

podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod tedy míří

na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, který spočívá v tom, že

skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro

rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí jít o skutkový závěr, na jehož

základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní, a který nemá oporu v

provedeném dokazování.

Dovolací soud poukazuje na skutečnost významu svobody projevu podle čl. 17

odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako jednoho z pilířů každé

demokratické společnosti (analogicky Nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. II.

US 357/96- S.n.u. US, Svazek č. 9, Nález č 156). V každém konkrétním případě je

vždy nezbytné zkoumat intenzitu tvrzeného porušení základního práva na ochranu

osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se

zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany.

Zásah proti osobnostní integritě fyzické osoby je pak většinou dán pouze tehdy,

jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu do té míry, že ji již v

demokratické společnosti nelze tolerovat. Přitom je nutno respektovat zřejmá

specifika periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti

(srovnej např. Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 156/99 – Soudní rozhledy č.

2/2000 - příloha, str. 13).

Vzhledem k podstatě posuzované věci dovolací soud připomíná, že při každém

použití podobizen a obrazových snímků, ať k nim dochází na základě zákonných

licencí nebo na podkladu svolení, či na bázi jiného oprávnění, musí být

zachovány dvě základní podmínky: Použití se musí stát vždy přiměřeným způsobem

a dále použití nesmí být v rozporu s takovými osobnostními zájmy oprávněného,

jichž je třeba bezpodmínečně respektovat, a které jsou tedy za všech okolností

nedotknutelné. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, stává se použití, které by

bylo případně samo o sobě přípustné, neoprávněným zásahem ve smyslu ustanovení

§ 13 obč. zák., s nímž jsou spojeny občanskoprávní sankce vyplývající z

uvedeného ustanovení. Přiměřeným je pak použití pouze tehdy, pokud je co do

formy, rozsahu i obsahu odůvodněno potřebou užití k účelu, k němuž oprávněný

dal svolení nebo pro který byla stanovena zákonná licence a jestliže tomuto

účelu vyhovuje i svým způsobem. Užití samo o sobě přípustné může vyústit v

závažný zásah do osobnostní sféry např. i vzhledem k souvislostem, za nichž k

němu došlo, popř., do nichž bylo situováno, nebo vzhledem ke komentáři, který k

němu byl připojen (srovnej Karel Knap, Jiří Švestka a kol., Ochrana osobnosti

podle občanského práva, Linde Praha, a.s., Praha 2004, str. 291 násl.).

Soudy obou stupňů se při svém rozhodování zaměřily v zásadě především na

zodpovězení otázky, zda žalobce udělil souhlas s užitím své podobizny či

nikoliv, a to s kladným závěrem, přičemž tuto svoji úvahu podepřenou

provedenými důkazy též odpovídajícím způsobem zdůvodnily. Není tak ve smyslu

výše uvedeného výkladu naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3

o.s.ř.

V souzeném případě však již nelze dovodit, že by se soudy obou stupňů zabývaly

ve smyslu výše vyloženého tím, zda zmíněné použití podobizny žalobce bylo či

nebylo v případném rozporu s takovými osobnostními zájmy oprávněného, které je

třeba respektovat, a které jsou tak za všech okolností nedotknutelné. S ohledem

na uvedené skutečnosti je proto zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze nelze z tohoto důvodu pokládat za správné. Nejvyšší soud

České republiky proto toto rozhodnutí zrušil. Protože důvody, pro které bylo

toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil

dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil zmíněnému soudu k dalšímu řízení

(§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a

odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu

(§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O

náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém

rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu