30 Cdo 1716/2021-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně N. T., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 2 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 41/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 53 Co 115/2021-199, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2021, č. j. 37 C 41/2020-183, kterým nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání žalobkyně (jež směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně ze dne 14. 3. 2020).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Potvrdil-li tedy odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a o její žádosti o ustanovení zástupce, není proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné.
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobkyně (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Nejvyšší proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 2 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolatelce podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu