30 Cdo 1731/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. K., zastoupeného advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 22 Ca 215/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2001, č.j. 2 Cao 332/2000-53, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 1999, č.j. 22 Ca 215/98-27, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29.6.1998 č.300 214 436 o zamítnutí žádosti navrhovatele o zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení § 70 zákona č.100/1988 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dovolání dne 5.4.2001. Navrhoval rozsudek odvolacího soudu zrušit a vyhovět jeho návrhu na zvýšení důchodu o částečnou bezmocnost. Uváděl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, když posudková komise vypracovala posudek bez jeho vyšetření. V rozhodnutí soudu prvního stupně pak bylo uvedeno, že nebylo umožněno, aby předložil písemné důkazy, které měly význam pro rozhodnutí ve věci samé, i když důkazy předložil a závěry jeho lékařky ( MUDr. B., která nejlépe zná jeho zdravotní stav) nebyly nikde citovány.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (zákona č.99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 236 odst.1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 240 odst.1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( § 240 odst.2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 57 odst.3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2001 převzal navrhovatel dne 9.2.2001 a rozsudek téhož dne nabyl i právní moci. Navrhovatel podal dovolání ze dne 5.4.2001, které došlo Nejvyššímu soudu v Brně 9.4.2001. Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 10.2.200l a uplynula dne 12.3.2001 (když 10.3.2001 byla sobota ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Protože dovolatel podal své dovolání, které je již podle data jeho vyhotovení (dne 5.4.2001) opožděné, a Nejvyššímu soudu v Brně došlo 9.4.2001, tedy po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení § 243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení § 218 odst.l. písm.a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. věty první, neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á, v. r.
předsedkyně senátu