30 Cdo 1741/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně B. D., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 10.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 93/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, č. j. 22 Co 536/2011 - 141, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2011, č. j. 16 C 93/2009 – 78, kterým bylo rozhodnuto, že podání žalobkyně ze dne 14. 3. 2009, doplněné podáním ze dne 22. 9. 2009, se odmítá, neboť je nesrozumitelné, nejsou v něm jasně vylíčeny skutkové okolnosti a je neprojednatelné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem.
Usnesením ze dne 13. 3. 2014, č. j. 16 C 93/2009 - 185, řádně doručeným žalobkyni dne 18. 3. 2014, byla žalobkyně soudem prvního stupně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě deseti dnů. Žalobkyně nedostatek povinného zastoupení ve stanovené lhůtě (a ostatně ani po jejím uplynutí) neodstranila, ač byla poučena, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s.
ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem, nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o.
s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Pavel Simon předseda senátu