30 Cdo 1745/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v
právní věci umístěné H. T., zastoupené advokátem, o vyslovení přípustnosti
převzetí do ústavu zdravotnické péče, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod
sp. zn. L 452/2005, o dovolání P. l. B., státní příspěvkové organizace, proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co
437/2006-48, takto:
I. Dovolání P. l. B., se odmítá.
II. Umístěná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co
437/2006-48, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. června
2005, č.j.
L 452/20-12 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. října 2005, č.j. L
452/2005-23) tak, že se odvolání (umístěné) neodmítá. Současně změnil usnesení
soudu prvního stupně ze dne 28. dubna 2005, č.j. L 452/2005-4, tak, že
vyslovil, že převzetí H. T., do ústavu zdravotnické péče není v souladu se
zákonnými důvody (§ 191a násl. občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“).
Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 18. ledna 2007 (P. l. v B. bylo doručeno téhož dne).
Proti usnesení Městského soudu v Praze podala P. l. v B. dne 14. února 2007
dovolání, o němž má zato, že je přípustné. Uplatňuje pak dovolací důvody
odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Vyslovuje
zejména přesvědčení, že k převzetí paní H. T. do ústavu zdravotnické péče došlo
ze zákonných důvodů, přičemž rozhodnutím odvolacího soudu byla zasažena práva
dovolatelky. Proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání je charakterizováno obsahovými i
formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř., přičemž bylo
podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou, zda
dovolání bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem, přičemž dospěl k
negativnímu závěru.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí
odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 věta
první o.s.ř.).
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.). Podle § 94 o.s.ř. v
řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti,
o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o
řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není,
jsou účastníky pouze manželé (odst.1). Účastníky řízení jsou také navrhovatel a
ti, které zákon za účastníky označuje (odst. 2). Jestliže někdo z těch, o
jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení
od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere
do řízení jako účastníka (odst. 3). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož
právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v
řízení ukončí
(odst. 4).
Podle § 191a odst. 1 o.s.ř. ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve
kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je
povinen oznámit
do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl
umístěn bez svého písemného souhlasu.
Z ustanovení § 191b o.s.ř. vyplývá, že o každém, o němž je ústav
povinen učinit oznámení podle § 191a o.s.ř.(dále jen \"umístěný\"), zahájí
soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle §
191a odst. 1 o.s.ř. nebo omezení podle § 191a odst. 2 o.s.ř. (dále jen
\"převzetí\") a dalším držení v ústavu (dále jen „detenční řízení“), ledaže
převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení (odst. 1). Umístěný je oprávněn
dát se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí; o tom a o
svých dalších procesních právech a povinnostech (§ 5 o.s.ř.) musí být umístěný,
pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, poučen. Nezvolí-li si umístěný zástupce,
ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů (odst. 2).
Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením
rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (odst. 4).
Podle ustanovení § 191c odst. 1 a 2 o.s.ř. se usnesení podle § 191b odst. 4
doručí umístěnému, ledaže ten podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen
chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci nebo opatrovníkovi pro
řízení a ústavu. Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat
se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se
zákonnými důvody.
Smyslem detenčního řízení je výlučně ochrana jednoho ze základních
lidských práv. Tomu odpovídá článek 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod,
který předpokládá, že zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba
převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu, přičemž
takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění
rozhodne do 7 dnů. Tuto povinnost následně formuluje již zmíněné ustanovení §
191a odst. 1 o.s.ř. a § 191b odst. 4 téhož zákona. Současně je upravena i v §
24 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Z logiky věci vyplývá, že ten,
o jehož umístění v ústavu jde, je účastníkem tohoto řízení, v němž má být
vysloveno, zda jeho převzetí do ústavu došlo ze zákonných důvodů či nikoliv.
Ostatně o jeho účastenství v tomto řízení se výslovně zmiňuje ustanovení § 191b
odst. 2 o.s.ř.
Pokud se týče ústavu, který je povinen učinit oznámení podle § 191a
o.s.ř., nemá v tomto případě ani status žalobce ani navrhovatele, ani toho, o
jehož právech nebo povinnostech by mělo být v řízení jednáno (§ 90 a § 94
odst. 1 o.s.ř.). Za účastníka tohoto řízení jej případně neoznačuje ani zákon
v ustanoveních týkajících se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo
držení v ústavu zdravotnické péče, a to přes skutečnost, že jinak tomuto ústavu
dává oprávnění se proti rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že převzetí se
nestalo v souladu se zákonnými důvody (které se ústavu doručuje), odvolat (§
191c odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Protože pak podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. je k podání dovolání
legitimován pouze účastník řízení, pak dovolání proti rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení § 191b odst. 4 o.s.ř., není
oprávněn podat příslušný ústav zdravotnické péče.
V posuzovaném případě je proto třeba dovolání podané P. l. v B. kvalifikovat
tak, že bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn (§ 243b odst. 5 o.s.ř.
ve spojení s § 218 písm. b/ téhož zákona). Proto Nejvyššímu soudu České
republiky jako soudu dovolacímu (§ 10a o.s.ř.) nezbylo, než dovolání
odmítnout. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu