30 Cdo 1746/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky, v právní
věci žalobce Ing. M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České
republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15,
zastoupenému advokátem, 2) Finančnímu ředitelství v H., 3) Finančnímu úřadu v
H., o zaplacení částky 23,403.402,12 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 13 C 178/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2000, č.j. 25 Co 547/99-220, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2000, č.j. 25 Co
547/99-220, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. března 1999,
č.j. 13 C 178/95-190 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové
k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal náhrady škody v částce 23,403.402,12 Kč pro nesprávný úřední
postup žalovaných dle § 18 zák. č. 58/1969 Sb. Ten spatřoval ve skutečnosti, že
Finanční úřad v H., jako správce daně, v rozporu se zněním zákona č. 337/1992
Sb., vrátil žalobci nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) na
účet, který byl žalobcem určen ke splácení bankovního úvěru a ne na účet, ze
kterého splácel leasingové splátky. Pro nezaplacení leasingových splátek mu
leasingová společnost F., a.s., odebrala zapůjčené stroje, čímž mu bylo
znemožněno další podnikání.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29.3.1999, č.j. 13 C178/95-190,
žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že žalobce podnikal na základě živnostenského listu ze dne 10.3.1992
v oboru ofsetový tisk pod obchodním jménem M. K. Ve své žádosti o registraci
DPH ze dne 21.12.1992 uvedl číslo podnikatelského účtu 9149150518/0800. Dne
5.1.1993 si žalobce nechal zřídit u banky běžný účet č. 89901213/0300, a dne
11.1.1993 uzavřel se stejnou bankou smlouvu o úvěru, na základě které mu banka
poskytla úvěr ve výši 3 miliony Kč. Žalobce se zavázal tento úvěr splatit ve
třech splátkách po jednom milionu Kč s tím, že poslední splátka byla splatná
30.9.1993. Poté žalobce uzavřel s akciovou společností F. H. celkem tři
leasingové smlouvy, u kterých uvedl číslo účtu 89901213/0300. Dne 11. listopadu
1993 se žalobce dostavil na Finanční úřad v H. a požádal o vrácení nadměrného
odpočtu DPH za 2. čtvrtletí 1993 ve výši 381.222,- Kč na účet č.
9149150-518/0800 (u spořitelny) s odůvodněním, že zmíněná částka byla poukázána
na účet č. 8990213/0300 (u banky), který finančnímu úřadu sdělil Z. Č.,
pracovník jeho firmy P., který však k tomuto kroku nebyl oprávněn. Finanční
úřad v H. rozhodnutím ze dne 25.11.1993 uložil bance vrátit částku 381.222,- Kč
z účtu č. 8990213/0300 na účet finančního úřadu do 15ti dnů od právní moci
uvedeného rozhodnutí, ovšem dalším rozhodnutím ze dne 12.2.1997 č. 43P/97
ověřil neplatnost zmíněného rozhodnutí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce
nesplnil svoji povinnost, kterou mu ukládá § 33 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb.,
t.j. sdělit správci daně čísla účtů u bank, na nichž jsou soustředěny finanční
prostředky z jeho podnikatelské činnosti. V předmětné věci se jednalo o účet,
který žalobce běžně používal při své podnikatelské činnosti, jehož číslo však
finančnímu úřadu nesdělil. Naproti tomu finanční úřad svoji povinnost splnil,
když zaslal částku za nadměrný odpočet DPH na účet žalobce v souladu s
ustanovením § 64 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. Vzhledem k tomu nedošlo ze
strany třetího žalovaného ani k porušení postupu stanoveného právními normami,
ani k porušení postupu vyplývajícího z povahy a funkce plněného úkolu. V
jednání finančního úřadu nesprávnost úředního postupu dle ustanovení § 18
zákona č. 58/1969 Sb. neshledal. Nebyly tedy splněny předpoklady vzniku
odpovědnosti státu za škodu, t.j. vznik škody a příčinná souvislost mezi
nesprávným úředním postupem a vznikem škody.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 5. 2000,
č.j. 25 Co 547/99-220, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, uložil žalobci
povinnost nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení a zároveň připustil proti
tomuto rozsudku dovolání. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního
stupně, že v předmětné věci nedošlo k porušení úředního postupu ve smyslu
ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb. Zákon č. 337/1992 Sb. ani zákon č.
588/1992 Sb. nestanoví místo pro vrácení odpočtů plátcům DPH. Je nesporné, že
třetí žalovaný (Finanční úřad v H.) žalobci odpočet DPH vrátil na jeho účet u
banky. Splnil tedy svoji povinnost ve prospěch jeho majetkové sféry, uloženou
mu zákony č. 337/1992 Sb. a č. 588/1992 Sb. Z ničeho nevyplývá, že by účet
určený žalobcem v přihlášce za plátce DPH byl pro třetího žalovaného závazný. Z
toho důvodu ani okolnost, že pracovnice třetího žalovaného nahradila číslo účtu
určeného žalobcem číslem jiného bankovního účtu žalobce, neznamená porušení
právní normy ani úředního postupu. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost,
že zmíněná pracovnice tak učinila na podnět neověřeného zaměstnance žalobce.
Přípustnost dovolání vyslovil dovolací soud pro zásadní význam otázky, zda
postup třetího žalovaného, jehož pracovnice nerespektovala původní pokyn
žalobce, kam mu má být odpočet DPH zaslán, je porušením úředního postupu ve
smyslu § 18 zákona č. 58/1969 Sb.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 7.6.2000
podal žalobce (dále jen dovolatel) dovolání, jeho přípustnost opřel o výrok
odvolacího soudu, jímž bylo dovolání připuštěno. Podle názoru dovolatele soudy
obou stupňů neposoudily správně skutkově ani právně postup pracovnice třetího
žalovaného, t.j. správce daně, když jej hodnotily jako postup neodporující
zákonu. Svůj nárok na náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem,
dovozuje dovolatel z postupu pracovnice třetího žalovaného, která způsobila, že
žalovaný, jako správce daně, v rozporu se zákonem č. 337/1992 Sb. o správě daní
a poplatků, vrátil nadměrný odpočet DPH na jiný účet žalobce, než který označil
v žádosti o registraci k DPH. Uvedený přeplatek chtěl dovolatel použít k
zaplacení části leasingové splátky pronajímateli výrobního zařízení, na kterém
vykonával svou podnikatelskou činnost. I když zákon o správě daní a poplatků
neurčuje výslovně postup správce daně pro vracení nadměrných daňových odpočtů,
ze smyslu tohoto předpisu a z jeho formulací je takový postup zřejmý.
Registrace plátce daně je daňovým řízením, stejně tak i změna údajů této
registrace, a proto úřední postup správce daně musí být v souladu se zákonem. I
když právní normy neurčují přesné místo, kam se má vracet odpočet DPH, správce
daně nemůže sám podle své vůle toto místo určit. Ani případné nesplnění
oznamovací povinnosti daňového poplatníka o tom, že má další účty, není
rozhodující, neboť údaj o dalších účtech má pouze evidenční a pomocný
charakter. Pokud pracovnice třetího žalovaného v rámci daňového řízení přijala
informaci od třetí osoby, na základě toho učinila opatření, aniž by si vyžádala
vyjádření daňového poplatníka, a poté odeslala daňový odpočet na jiný účet, než
který byl žalobcem označen, dopustila se nesprávného úředního postupu, který
měl za následek poškození daňového poplatníka. Poškození spočívalo v tom, že
žalobce nemohl splnit příslib daný leasingovému pronajímateli zaplatit alespoň
část dlužných splátek.
Prvý žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že jednáním žalovaných
nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť odpočet DPH byl dovolateli řádně
a včas vrácen. Stát tedy splnil všechny své povinnosti. Naproti tomu dovolatel
nesplnil řadu povinností uložených mu zákonem, zejména oznamovací povinnost dle
zákona č. 337/1992 Sb. Státu dále dluží na dávkách zdravotního a sociálního
pojištění. Pokud se dovolatel cítí být poškozen, škodu mu způsobil svým
jednáním jeho zaměstnanec, musí ji tedy vymáhat po jiném subjektu.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12,
hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád
(zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle
dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění
před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud zjistil, že dovolání v předmětné věci bylo podáno oprávněnou
osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje
ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. 1 o.
s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.
s. ř.
Přípustnost dovolání byla založena výrokem odvolacího soudu k řešení právní
otázky, zda postup třetího žalovaného, jehož pracovnice nerespektovala pokyn
dovolatele, kam mu má být odpočet DPH zaslán, je porušením úředního postupu ve
smyslu § 18 zákona č. 58/1969 Sb. V tomto rozsahu byl tedy vymezen předmět
dovolacího řízení ve smyslu § 239 odst.1 o.s.ř., kterým je dovolací soud vázán.
Důvody dovolání dovolatel sice výslovně neuvedl, ale z obsahu dovolání lze
dovodit, že žalobce napadá rozsudky obou soudů z důvodů uvedených v ustanovení
§ 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudů vychází ze
skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že Finanční úřad v H. jako správce daně provedl daňový
odpočet DPH a zaslal jej na účet dovolatele č. 8990213/0300 vedený u banky.
Nejednalo se však o účet, který dovolatel uvedl ve své žádosti o registraci
DPH. Daňový odpočet se sice dostal na účet dovolatele, který s ním ovšem nemohl
dle své vůle nakládat. Jednalo se totiž o běžný účet, ve prospěch kterého banka
poskytla na základě úvěrové smlouvy ze dne 11.1.1993 dovolateli krátkodobý úvěr
ve výši 3 miliony Kč. Podle čl. 2 uvedené smlouvy se dovolatel zavázal splácet
poskytnutý úvěr ve splátkách po 1 milionu Kč splatných do 31.3., 30.6. a 30.9.
1993 tak, že čerpané peněžní prostředky budou vráceny formou inkasa z uvedeného
běžného účtu dovolatele. Částka na tento účet došlá byla tedy bankou právem
přijata jako splátka poskytnutého úvěru.
Z obecných ustanovení zákona o živnostenském podnikání i obchodního zákoníku
totiž vyplývá, že podnikatel podniká vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
(§ 2 odst. 1 obch. zák.). Důsledkem této skutečnosti je oprávnění podnikatele
organizovat i tok finančních prostředků na svých účtech podle svých
podnikatelských záměrů a v souladu se zákonem o účetnictví. Z toho vyplývá, že
bylo oprávněným zájmem dovolatele, jako daňového poplatníka, aby platba byla
poukázána na účet, který prvotně u finančního úřadu uvedl. Skutečnost, že
pracovnice finančního úřadu přijala informaci či pokyn od jiné osoby, v
konkrétním případě od pana Z. Č., který měl dokonce protichůdné zájmy než
dovolatel, objektivně sama o sobě již znamená nesprávný úřední postup ve smyslu
§ 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou
rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Podle tohoto
ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních
orgánů nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní. Pojem
nesprávného úředního postupu není sice v uvedeném zákoně definován, ale sám
odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí celkem přiléhavě uvádí, že o
nesprávný úřední postup se jedná tehdy, když státní orgán, resp. jeho
pracovníci, poruší postup stanovený právními normami, nebo postup vyplývající z
povahy a funkce plněného úkolu. K tomu podle závěru dovolacího soudu došlo
shora vylíčeným jednáním pracovnice Finančního úřadu v H.
Finanční úřad byl vázán údaji v žádosti dovolatele o registraci DPH, tedy i
číslem účtu, na který měl odpočet daně z přidané hodnoty poukázat. Zákon č.
337/1992 Sb. o správě daní a poplatků vymezuje subjekty daňového řízení a
upravuje vzájemná práva a povinnosti daňového poplatníka i správce daně.
Správce daně je povinen m.j. si vždy ověřit totožnost daňového poplatníka,
případně osoby, která za něj jedná. Pracovnice třetího žalovaného tedy porušila
své povinnosti, když přepsala číslo účtu dovolatele na formuláři žádosti o
registraci daně z přidané hodnoty na pokyn osoby, která sice byla zaměstnancem
dovolatelovy firmy, aniž si ověřila, zda má tato osoba písemné pověření jeho
jménem jednat a uvedený pokyn vydat.
Dovolací soud se tedy ztotožnil s názorem dovolatele, podle kterého, pokud
zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků výslovně neupravuje postup
správce daně při vracení nadměrných daňových odpočtů, je správce daně povinen
zaslat odpočet pouze na účet, který určí daňový poplatník.
Ze shora vyložených důvodů nepovažuje dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu za správný, proto jej zrušil podle § 243b odst. 1 o.s.ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího
soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i
rozsudek soudu prvního stupně (§ 243b odst. 2 o.s.ř.) a vrátil věc tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm bude tento soud postupovat v souladu s ustanovením §
243d o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu