30 Cdo 175/2009

30 Cdo 175/2009, 30 Cdo 327/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou S. Ch., zastoupenou opatrovníkem M. V., dceru matky A. Ch., a otce Ing. arch. A. Ch., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 P 216/2002, o dovoláních otce proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2008, č. j. 31 Co 370/2008-129, a ze dne 29. srpna 2008, č.j. 31 Co 371/2008-132 takto:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2008, č.j. 31 Co 370/2008-129, se odmítá.

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2008, č.j. 31 Co 371/2008- 32, se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 21. 3. 2008, č. j. 6 P 216/2002 - 91, odmítl podle § 208 odst. 1 o. s. ř. jako opožděné odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č. j. 6 P 216/2002-75, podané dne 20. 3. 2008 u pošty v B. u B.

Podáním datovaným dnem 15. 4. 2008 otec požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.

Usnesením ze dne 9. 6. 2008, č. j. 6 P 216/2002-99, Okresní soud v Benešově rozhodl, že otci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č.j. 6 P 216/2002-75.

K odvoláním otce Krajský soud v Praze usneseními ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 370/2008-129, a ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 371/2008-132, obě uvedená

usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 370/2008-129, podal otec dovolání, v němž navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále popsal průběh dosavadního řízení s tím, že se domnívá, že v řízení „byla porušena lidská práva zaručená Ústavou ČR“. Dne 27. 10. 2008 bylo Okresnímu soudu v Benešově doručeno podání otce, v němž sice uvedl, že „v příloze zasílá opravený text svého dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č.j.: 31 Co 370/2008-129“, z uvedené připojené přílohy je však nepochybné, že ve skutečnosti soudu doručil další dovolání, a to proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 371/2008-132, v němž shodně navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále je odůvodnil totožně jako dovolání první.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti oběma pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že obě dovolání v daném případě směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ani jedno z podaných dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že tato dovolání nejsou přípustná, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení obou dovolacích řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnutov insolvenčním řízení,o žalobě pro zmatečnost,o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d).

V posuzovaném případě podal otec jednak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, a dále pak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není ani v jednom z případů dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, ani rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nejsou rozhodnutími ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy.

Žádné z podaných dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost podaných dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde ani o jeden z případů v těchto ustanoveních uvedených.

Z uvedeného vyplývá, že obě dovolání otce směřují proti usnesením odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto obě dovolání otce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu