30 Cdo 1794/2024-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 157 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 110/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2022, č. j. 43 C 110/2020-54, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 68 Co 218/2022-62, takto:
I. Dovolací řízení proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2022, č. j. 43 C 110/2020-54, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č.j. 68 Co 218/2022-62, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 43 C 110/2020-54, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce ze dne 23. 11. 2020 podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 10. 2021, č. j. 43 C 110/2020-50.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok II).
3. Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
6. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu pak není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť v souladu s § 229 odst. 4 o. s. ř. je proti usnesení odvolacího soudu přípustná žaloba pro zmatečnost.
7. Dovolací soud proto postupoval podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání proti usnesení odvolacího soudu jako objektivně nepřípustné odmítl.
8. Jelikož není dána funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti usnesení soudu prvního stupně a dovolání proti usnesení odvolacího soudu není dle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat
9. Vzhledem k uvedenému dovolací soud nepřihlížel k žádosti žalobce o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.
10. Dovolací soud se taktéž nezabýval samostatně návrhem žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadených usnesení, když o dovolání žalobce rozhodl v přiměřené lhůtě. Nadto o jejich odkladu vykonatelnosti či právní moci nelze při nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu a u objektivně nepřípustného dovolání ani uvažovat.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu