30 Cdo 1828/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. I. P., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 72/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2005, č.j. 1 Co 129/2005-264, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit
na náhradu nákladů řízení žalovaného částku 3.200,- Kč jeho zástupci advokátu.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. září 2005, č.j. 1 Co 129/2005-264, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2004, č.j.
24 C 72/98-226, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 13 odst.
2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení placených státem. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 11. listopadu 2005
ve smyslu ustanovení § 50c odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když zásilka, která mu byla adresována a obsahující toto rozhodnutí, byla uložena na poště dne 1. listopadu 2005.
Žalobce proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal dne 16. ledna 2006 dovolání, doručené soudu prvního stupně dne 17. ledna t.r.
K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 6. února 2006. Navrhl, aby toto dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Současně požádal o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce je opožděné.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 (s přihlédnutím k bodu 2) zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen „o.s.ř.“)
ve znění účinném do 31. března 2005.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. l věta první o.s.ř.). Zmeškání této lhůty nelze prominout
(§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. končí běh lhůty uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo
ke skutečnosti určující počátek lhůty a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon
u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu doručovaného žalobci v místě jeho bydliště uložen doručujícím orgánem (poštou) dne 1. listopadu 2005, neboť adresát (žalobce) nebyl zastižen. Podle ustanovení § 50c odst. 4 o.s.ř., nebude-li uložená písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. V tomto případě byl tímto dnem 11. listopad 2005. Žalobce si následně písemnost vyzvedl až dne 16. listopadu 2005. Posledním dnem lhůty, v níž mohl žalobce dovolání podat u soudu, případně je předat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, byla středa 11. ledna 2006. Proto jestliže rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním podaným až dne 16. ledna 2006, stalo se tak opožděně.
Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§ 10a o.s.ř.) za takto vzniklé procesní situace nezbylo, než dovolání z uvedeného důvodu odmítnout (§ 218a o.s.ř. ve spojení s § 243b odst. 5 věta první téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, když podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení
s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni
z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle § 147 o.s.ř. (odstavec 2).
Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 6 odst. 1 písm. a/ vyhlášky činí sazba odměny ve věcech osobnostních práv je-li požadována náhrada nemajetkové újmy 12.500,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno
s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupce žalobce snížit o 50 %, t.j. na částku 6.250,- Kč. S ohledem na to, že dovolací soud dovolání odmítl, byla uvedená částka odměny podle ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50% na 3.125,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny
za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení tak činí 3.200,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu