USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) H. V., narozené XY, bytem v XY, a b) J. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřičský a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 1800/9, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 18/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 91 Co 296/2017-140, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se v řízení na žalované domáhali náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši 590 445 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Z-9276/2013-211.
Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 9 C 18/2016-88, zamítl žalobu na zaplacení částky 590 445 Kč s
příslušenstvím pro každého z žalobců (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 91 Co 296/2017-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka příčinné souvislosti mezi vznikem tvrzené škody způsobené žalobcům tím, že katastrální úřad neprovedl záznam vlastnického práva žalobkyně a) k nemovitosti specifikované v řízení v zákonné lhůtě, a ušlým ziskem spočívající v neuskutečněném prodeji této nemovitosti, není otázkou právní, ale otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného je ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2787/2010). O otázku právní by mohlo jít tehdy, pokud by soud zjišťoval, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být vztah příčiny a následku prokázán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2008/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08). Uvedené závěry odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti (vztahu mezi nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu a žalobci tvrzenou škodou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový.
Brojí-li žalovaná proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže obstál hlavní důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobců nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod (otázka vzniku škody a nesprávného úředního postupu) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit. Tato skutečnost činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vada řízení namítaná žalobci (spočívající v nedostatku poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. v souvislosti s prokázáním výše škody) nezakládá přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není. V projednávané věci žalobci dovoláním napadli rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců uhradit žalované náhrady nákladů odvolacího řízení.
Takové dovolání je však podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.