30 Cdo 1831/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilého J. K. zastoupeného opatrovníkem Okresním úřadem v N., syna matky T. K. a otce JUDr. J. H., o úpravu výživného, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 10 P 125/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2001, č. j. 10 Co 98/2001-139, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 31. 5. 2001, č. j. 10 Co 98/2001-139, změnil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 9. 2000, č. j. 10 P 125/98-93, ve výroku o výživném placeném otcem na nezletilého k rukám matky a vyčíslil dlužné výživné za dobu minulou.
Označený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2001 napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 občanského soudního řádu ( dále jen OSŘ) a podala je z důvodu uvedeného v § 241 odst. 2 písm. b) a c) OSŘ. Odvolací soud, podle názoru dovolatelky, nebral v úvahu veškeré důležité okolnosti případu, zejména nepřihlédl k jejímu zdravotnímu stavu, nedostatečně zhodnotil výdělečné a majetkové poměry obou rodičů, takže jeho rozhodnutím došlo ke znevýhodnění nezletilého. Rozsudek odvolacího soud považuje za kusý a nepřezkoumatelný, který vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což mělo za následek
nesprávné právní posouzení věci. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 OSŘ, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 OSŘ, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném pro nezletilé dítě. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ OSŘ obecně připouští dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu, ovšem ustanovení § 238 odst. 2 písm. b/ OSŘ výslovně vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozsudků o omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo o pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Znamená to, že podle ustanovení § 138 OSŘ dovolání přípustné není.
Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 OSŘ, ke kterým dovolací soud vždy přihlíží, podle § 242 odst. 3 OSŘ. Toto ustanovení (§ 237 odst. 1 OSŘ) spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad v tomto ustanovení uvedených. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/ až g/ OSŘ).
Vzhledem k tomu, že dovolání není podle § 238 OSŘ přípustné a vzhledem ke skutečnosti, že nebyl zjištěn ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 OSŘ, jak uvedeno shora, bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 OSŘ, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení OSŘ dovolání nepřipouští.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2001
JUDr. František D u ch o ň , v. r.
předseda senátu