30 Cdo 1835/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o
nezletilého J. M. a nezletilou Z. M., obou zastoupených opatrovníkem Městskou
částí P., dětí matky J. B. a otce R. M., o návrhu matky na zvýšení výživného a
o schválení právního úkonu
za nezletilé, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 16 P 30/2004, o
dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č.
j. 55 Co 498/2004 - 207, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č. j. 16 P 30/2004 -
176, zvýšil výživné otce na nezl. J. M. a nezl. Z. M., naposledy stanovené
rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 5. 2001, č. j. P 200/2000 - 65,
ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 23
Co 293/2001, a to na nezl. J. na částku 2.400,- Kč měsíčně a na nezl. Z. na
částku 2.000,- Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne
v měsíci předem k rukám matky „s účinností“
od 1. 9. 2003, dále otci uložil povinnost uhradit nedoplatek na výživném za
období
od 1. 9. 2003 do 31. 7. 2004 ve výši 4.400,- Kč pro nezl. J. a ve výši 5.500,-
Kč pro nezl. Z. nejpozději do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, řízení
ve věci schválení právního úkonu za nezletilé zastavil a rozhodl o náhradě
nákladů řízení.
K odvolání otce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j.
55 Co 498/2004 - 207, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení
výživného potvrdil, ve výroku o nedoplatku výživného jej změnil tak, že tento
nedoplatek od 1. 9. 2003 do 22. 2. 2005 činí pro nezl. J. částku 7.200,- Kč a
pro nezl. Z. částku 9.000,- Kč
a otec je povinen tyto nedoplatky zaplatit v měsíčních splátkách po 500,- Kč
vždy spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci
tohoto rozsudku
pod ztrátou výhody splátek, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, v němž vyjádřil
nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů. Poukázal na to, že od března 2003 žije
ve společné domácnosti s družkou a jejími dvěma nezletilými dětmi, na jejichž
ekonomickém zabezpečení se podílí,
a že matka nezl. dětí neplatí žádný nájem, pracuje na zkrácený pracovní úvazek,
ačkoliv má možnost pracovat 8 hodin denně, a neumožňuje mu stýkat se s nezl.
dětmi. S ohledem na tyto skutečnosti a dále na to, že dosud splácí nedoplatek
na výživném podle předchozího rozhodnutí soudu, je pro něj nepřijatelné, aby
platil stanovené částky a další nedoplatek
na výživném. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě
uvedené v ust.
§ 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému
rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem (ani
netvrdí, že by měl právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není
přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení
dovolacího řízení (§ 241b odst. 2
o. s. ř.) pro nesplnění podmínky uvedené v ust. § 241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím
20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom
nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o
omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o
určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec nezletilých dětí dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu,
kterým byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně,
jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezl. děti a o nedoplatku na
výživném.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle ust. §
237
o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním
napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č.
94/1963 Sb., o rodině,
ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených
v ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovému rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není
přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále
zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu