30 Cdo 1859/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) B. H., b) M. K., c) B. Th. O. G., d) Z. K., e) E. V., f) PhDr. Z. V., g) I. S., h) M. F., proti žalované České republice – Česká národní banka, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 37/2012 [věc žalobce h) pod sp. zn. 18 C 13/2014], o dovolání žalobce h) M. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. 35 Co 391/2015-80, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předmětem řízení byla náhrada škody za nesprávný úřední postup ze strany Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, jehož je Česká národní banka nástupkyní. Škoda měla žalobcům vzniknout v souvislosti se selháním státního dozoru nad sektorem družstevních záložen s tím, že tento dozor byl ze strany státu podceněn, reálně začal fungovat se zpožděním a úřad vykonávající dohled měl navíc i porušit zákon týkající se družstevní záložny a uvalení nucené správy na
I. Družstevní záložnu Ostrava. Dovolatel měl utrpět škodu ve výši 1 035 850 Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, č. j. 35 Co 391/2015-80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žaloby všech žalobců zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl zmocněnci žalobce h) doručen dne 16. 12. 2015. Žalobce h) podal dne 3. 2. 2016 k poštovní přepravě podání označené jako „odvolání“ proti „zamítnutí žaloby proti České republice – Česká národní banka.“ Ani na výzvu soudu žalobce h) toto podání blíže neupřesnil, nicméně z jeho obsahu a časové souvislosti vyplývá, že se jedná o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 18 C 13/2014-30, doručeným žalobci dne 29. 2. 2016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil své podání o náležitosti uvedené v ustanovení § 42 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 79 odst. 1 občanského soudního řádu, současně poučil žalobce, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a dovolání samo musí být sepsáno advokátem.
Žalobce ve stanovené lhůtě a ani následně na tuto výzvu nereagoval. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř), bez jejíhož splnění však v dovolacím řízení nelze pokračovat, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. září 2016
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu