30 Cdo 1865/2021-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 7 000 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 24/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, č. j. 72 Co 198/2020-106, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2020, č. j. 31 C 24/2018-100, kterým uvedený soud zastavil řízení o dovolání žalobce ze dne 19. 6. 2019 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 9. 9. 2020, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce již dříve v této věci požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. O těchto žádostech bylo rozhodnuto (naposledy) usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 1. 2021, č. j. 31 C 24/2018-139, tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a že se žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá.
K odvolání žalobce změnil odvolací soud usnesením ze dne 15. 3. 2021, č. j. 72 Co 67/2021-145, usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o osvobození žalobce od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zastavil pro překážku věci rozhodnuté. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci 1. 4. 2021. Ve stanovené dvouměsíční lhůtě si žalobce zástupce z řad advokátů nezvolil, ač byl o potřebě povinného zastoupení v dovolacím řízení poučen v usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 31 C 24/2018-112.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 7. 2021
JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu