USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně D. K., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 360 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 81/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 18 Co 407/2024-240, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 11 C 81/2021-229, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 C 81/2021-222 (výrok I), potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 C 81/2021-223 (výrok II), zastavil řízení o návrhu žalobkyně ze dne 5. 9. 2024 na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok III), a dále zastavil řízení o žádosti žalobkyně ze dne 5. 9. 2024 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III a IV. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasně podaným dovoláním. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání ze dne 12. 2. 2025 (č. l. 247) vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21.
8. 2024, č. j. 11 C 81/2021-222, vyzval žalobkyni, aby zaplatila soudní poplatek za dovolání, tuto svoji výzvu následně po podání námitek žalobkyní dne 5. 9. 2024 (č. l. 225) potvrdil usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 11 C 81/2021-229, a řízení o návrhu žalobkyně ze dne 5. 9. 2024 na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zastavil (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2024, č. j. 11 C 81/2021-229). K odvolání žalobkyně (č. l. 232) odvolací soud rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III a IV potvrdil (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.
1. 2025, č. j. 18 Co 407/2024-240). Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. 30 Cdo 1866/2025-274, které bylo žalobkyni doručeno dne 7. 8. 2025, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání. Současně ji poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na to žalobkyně reagovala podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 12. 8. 2025, přičemž v této žádosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o změně majetkových poměrů žalobkyně od doby, kdy její majetkové poměry pro účely rozhodnutí o (předchozí) žádosti o osvobození od soudních poplatků posuzoval soud prvního stupně (resp. odvolací soud).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro posouzení skutečnosti, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Městský soud v Praze již svým usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 182/2024-211, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 C 81/2021-203, mj. o nepřiznání od soudních poplatků, konstatoval, že žalobkyni v dané situaci nelze přiznat ani částečné osvobození od placení soudních poplatků (a z tohoto důvodu jí taktéž neustanovil právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení).
Nejvyšší soud proto nepřihlédl k žádosti žalobkyně o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení, neboť soudy její poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily ve výše uvedeném rozhodnutí a jejich naplnění neshledaly, tudíž by vrácení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o její žádosti bylo pouze formální a v poměrech žalobkyně nemohlo ničeho změnit. Otázka, zda má být žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce, je přitom z dovolacího přezkumu vyloučena [srov. § 238 odst. 1 písm. i) o.
s. ř.]. Protože žalobkyně ani v dovolacím soudem k tomu určené lhůtě nezaplatila soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu