30 Cdo 1873/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci
žalobkyň a) B. M., a b) Z. R., obou zastoupených JUDr. J. S., advokátem proti
žalované společnosti N., a.s., zastoupené Mgr. I. S., advokátem o ochranu
osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 133/2003, o
dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna
2006, č.j. 1 Co 192/2005-202, t a k t o :
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2006, č.j. 1 Co
192/2005-202, s e ve výroku III., kterým byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně, a dále ve výrocích IV., V. a VI. o náhradě nákladů řízení, z r u š u j
e, a věc se vrací tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. června 2005, č.j. 23 C
133/2003-167, výrokem I. uložil žalované zaslat žalobkyním doporučený dopis ve
znění: „Jako vydavatel reklamního katalogu N., a.s. a kalendáře pro rok 2002,
vydaných N., a.s., se omlouváme za zveřejnění fotografie, a to v reklamním
katalogu na straně 22 a v kalendáři pro rok 2002 na straně kalendáře pro měsíc
srpen. Fotografie B. M. a Z. R. byly použity bez jejich souhlasu a proti jejich
vůli. Za zveřejnění těchto fotografií v katalogu v kalendáři pro rok 2002 se
omlouváme B. M. a Z. R.“ Výrokem II. uložil žalované uveřejnit na své náklady v
časopise „S. k.“ text omluvy ve stejném znění. Výroky III. a IV. uložil
žalované povinnost zaplatit žalobkyním každé 150.000,- Kč jako náhradu
nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 občanského
zákoníku (dále jen „o.z.“). Výroky V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a
o náhradě nákladů řízení placených státem.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná použila fotografie,
zachycující obě žalobkyně, ke komerčním účelům do svého kalendáře pro rok 2002
(500 kusů) a katalogu výrobků (200 kusů) bez jejich souhlasu, bez zákonné
licence, či jiného oprávněného způsobu. Předmětná fotografie je svým obsahem a
formou fotografií výjimečnou, když na ní byly zachyceny obě žalobkyně ve své
vrcholné formě, a to za účelem prezentace jejich osoby. Užitím fotografie ve
fotografické koláži s podobiznami jiných sportovců, jejichž sportovní úspěchy
ve stejném odvětví, jakému se věnují žalobkyně, nedosahují úrovně jejich
sportovních úspěchů, došlo ke snížení důstojnosti žalobkyň mezi sportovní
veřejností. Použití fotografie žalobkyň v koláži s pomeranči působilo špatným
dojmem, znevažovalo sportovní význam obou žalobkyň.
Soud prvního stupně na základě výše uvedených skutečností došel k závěru, že
žalovaná zasáhla neoprávněně do osobnostních práv žalobkyň, a to do jejich
práva k podobizně a dále také do práva na ochranu vážnosti a jejich důstojnosti
ve společnosti, a to ve značné míře. S ohledem na rozsah, intenzitu, povahu a
způsob neoprávněného zásahu bylo nutné vedle přisouzeného morálního
zadostiučinění přiznat žalobkyním i přiměřené peněžité zadostiučinění. Při
stanovení jeho výše bylo přihlédnuto k významnému postavení žalobkyň ve
sportovním světě, k charakteru samotného užití fotografie v kalendáři a
katalogu žalovaného, k negativnímu dopadu užití fotografie ve vztahu k osobám z
jejich okolí, apod.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. ledna 2006,
č.j. 1 Co 192/2005-202, výrokem I. rozsudek krajského soudu potvrdil v odstavci
I. výroku s tím, že žalovaná je povinna zaslat doporučený dopis s omluvou každé
ze žalobkyň. Výrokem II. dále tento rozsudek potvrdil v odstavci II. výroku,
který se týká povinnosti žalované uveřejnit omluvu v časopisu S. k., stejně
jako v odstavcích III. a IV. výroku, pokud jimi bylo uloženo žalované zaplatit
každé ze žalobkyň 25.000,- Kč. Ve zbývající napadené části odstavce III. a IV.
výroku, pokud jím bylo uloženo žalované zaplatit každé ze žalobkyň 125.000,-
Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl (výrok
III.). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů placených
státem před soudy obou stupňů (výroky IV. až VI.).
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, z nichž
vyplynulo, že žalovaná neoprávněně zasáhla do práva na ochranu podoby žalobkyň
ve smyslu § 12 odst. 1 občanského zákona (dále jen „o.z.“), a dovodil, že jako
přiměřený prostředek nápravy se jeví především omluva oběma žalobkyním a
současně její uveřejnění v již zmíněném sportovním časopise (§ 13 odst. 1 o.z.).
Při úvaze o výši náhrady nemajetkové újmy v penězích se však odvolací soud od
právního závěru krajského soudu odchýlil. Připomněl, že náhrada nemajetkové
újmy v penězích přichází v úvahu jen tehdy, pokud byla ve značné míře snížena
důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, či došlo ve značné
míře k zásahu do jiné složky osobnosti fyzické osoby včetně práva na podobu (§
13 odst. 2 o.z.). Ze skutečnosti, že fotografie žalobkyň byla uveřejněna v
koláži s vyobrazením pomerančů, a že šlo o reklamní kalendáře a katalog
žalovaného, podle mínění soudu nelze takový zásah do důstojnosti fyzické osoby
žalobkyň a jejich vážnosti ve společnosti ve značné míře dovodit.
Značná míra zásahu byla naplněna pouze ve vztahu k porušení práva žalobkyň na
ochranu jejich podoby, neboť fotografie byla použita v tiskovinách, které byly
šířeny do obchodních míst a fitcenter v celé republice. Odvolací soud
zdůraznil, že krajský soud při stanovení výše náhrady dostatečně nedocenil tu
skutečnost, že fotografie byla ve větším rozsahu uveřejněna pouze v kalendáři,
a to na jedné straně věnované měsíci srpnu, který však byl rozšířen pouze ve
dvoustech kusech a pokud jde o reklamní katalog (500 kusů), fotografie žalobkyň
se v něm nalézá pouze na předposledním listě ve zcela malých rozměrech a je v
podstatě přehlédnutelná. Za těchto okolností považoval odvolací soud za
přiměřenou náhradu nemajetkové újmy v penězích pro každou ze žalobkyň výši
25.000,- Kč.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen zástupci žalobkyň dne 2. března
2006 a právní moci nabyl dne 12. března 2006.
Proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního
stupně změněn, podaly žalobkyně dne 24. dubna 2006 včasné dovolání. Odkazují na
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního
řádu (dále jen „o.s.ř.“) s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Upozorňují, že Vrchní soud v Olomouci při úvaze o výši náhrady
nemajetkové újmy nesprávně užil analogii s ustanovením § 444 odst. 3 o.z. Dále
trvají na tom, že k intenzivnímu zásahu do důstojnosti a vážnosti žalobkyň
skutečně došlo, a to jednak tím, že s tiskovinami žalované přišly do kontaktu
převážně osoby profesně a osobně blízké žalobkyním a také tím, že (s
ohledem na zaměření) působily na veřejnost delší časové období než např. denní
tiskoviny. V případě kalendáře to byla doba jednoho roku a v případě katalogu
doba blíže neurčitelná. Tak přišlo s tiskovinami do kontaktu množství osob
srovnatelné s počtem čtenářů regionálního nebo i celostátního periodika a to
opakovaně. Dovolatelky připomínají, že nikdy neměly zájem na spolupráci s
žalovanou tak, že by žalovaná (vy)užívala sportovních úspěchů žalobkyň k
propagaci svých výrobků. Naopak takovou spolupráci vždy odmítaly, mimo jiné z
důvodu, že by je tato spolupráce znevážila u osob z jejich okolí, stejně jako u
osob, které jako příznivci sportovního odvětví žalobkyň sledovaly jejich
sportovní úspěchy. Vážnost žalobkyň obě tiskoviny snižují především tím, že
žalobkyně jsou na nich uvedeny anonymně, a to spolu se sportovci, kteří
nedosahují sportovních výsledků žalobkyň. Fotografie obou žalobkyň jsou
vyhotoveny neesteticky a (i tím) snižují jejich vážnost. Celkové vyznění těchto
fotografií je urážlivé a velmi nedůstojné.
Dovolatelky proto navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve
výroku III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyň se vyjádřila podáním ze dne 18. června 2006 žalovaná.
Ztotožňuje se s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhuje, aby bylo
dovolání žalobkyň v celém rozsahu zamítnuto.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobkyň bylo podáno oprávněnými osobami,
řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se
tak ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř. Dále vzal v úvahu, že dovolání je
charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a
odst. 1 o.s.ř. Opírá se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř.
Poté dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci přezkoumal v
dovoláním napadeném výroku III. ve věci samé v souladu s ustanovením § 242
odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej z hlediska výtek obsažených v
dovolání nelze považovat za správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud
je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím
důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen
přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm.
a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v
dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly. Odlišná je však situace u
výtek obsažených v dovolání.
Dovolatelkami uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř. se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný
právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval
správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení
věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro
výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení § 11 o.z. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti,
zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí,
svého jména a projevů osobní povahy.
Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové
záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být
pořízeny nebo použity jen s jejím svolením (§ 12 odst. 1 o.z.).
Ustanovení § 13 téhož zákona fyzické osobě dotčené v její osobnostní sféře dává
mimo jiné právo požadovat z tohoto důvodu odpovídající zadostiučinění.
Občanský zákoník právo na ochranu osobnosti fyzické osoby upravuje jako
jednotné právo, jehož obsahem je v občanskoprávní oblasti zabezpečit
respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj. Jde o
zásadní rozvedení a konkretizaci článků 7, 8, 10, 11, 13 a 14 Listiny
základních práv a svobod. V rámci jednotného práva na ochranu osobnosti
existující dílčí práva zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot
(stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické
a psychicko - morální integrity osobnosti.
V konkrétním případě je nezbytné vždy zkoumat míru (intenzitu) tvrzeného
porušení základního práva na ochranu osobnosti vyplývajícího z ustanovení čl.
10 Listiny základních práv a svobod. Je též nutným předpokladem, aby vytýkaný
zásah bezprostředně souvisel s porušením chráněného základního práva, tj. aby
zde existovala příčinná souvislost mezi nimi. K zásahu dochází pouze tehdy,
jestliže mezi zásahem a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost
a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou
intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat.
Podstatou osobnosti jsou její vztahy k vnímané skutečnosti, k druhým lidem, ke
kulturně společenským hodnotám, k aktuálnímu stavu společensko - politického
prostředí apod. Tyto vztahy se projevují ve styku s lidmi, v jednání a chování
člověka, jeho kulturními výtvory apod. Každá osobnost má obecné vlastnosti
všelidské povahy, zároveň však odráží specifické historické podmínky své doby,
národa, společenského zařazení, povolání a má své svérázné, neopakovatelné
rysy. Přes mnohost jednotlivých složek osobnosti je nutno osobnost fyzické
osoby vždy vnímat v její ucelenosti a nedělitelnosti.
Mnohočetnosti projevů jednotlivých stránek lidské osobnosti fyzické osoby
odpovídá i myslitelné široké spektrum možných neoprávněných zásahů proti
některé z těchto složek osobnosti. Vždy však bude zásahem dotčena přímo samotná
osobnost fyzické osoby jako celek naznačených vlastností a charakteristik. V
tomto jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí
práva, která zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek)
osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a
psychicko - morální integrity osobnosti. Výčet těchto jednotlivých práv tak,
jak jsou uvedena v občanském zákoníku je pak pouze demonstrativní.
Odvolací soud výslovně dovozuje, že žalovaná popsaným způsobem neoprávněně
zasáhla do osobnostního práva žalobkyň na podobu (§ 12 odst. 1 o.z.). Ač je
zřejmé, že v tomto případě skutečně došlo k zásahu do osobnostních práv každé z
žalobkyň, je třeba přesto připomenout, že zcela zřejmě nešlo o zásah do práva
na podobu, ale ve skutečnosti o dotčení práva k podobizně. Zatímco totiž
obsahem práva na podobu (vyvozovaného z ustanovení § 11 o.z.) je užívací a
dispoziční právo ve vztahu k zachycení podoby fyzické osoby, obsahem práva k
podobizně (§ 12 o.z.) je užívací a dispoziční právo subjektu ve vztahu k ní. V
pozitivním smyslu toto právo zahrnuje oprávnění užívat podobiznu sám, a to
jakýmkoliv způsobem, případně též udělovat jiným souhlas k jejímu užívání. V
negativním smyslu toto právo zahrnuje oprávnění bránit se proti neoprávněnému
použití podobizny. Potud se tedy nejeví zvolená klasifikace žalovanou
zasaženého práva odvolacím soudem jako přesná a přiléhavá.
Soudy obou stupňů podanou žalobu dále posuzovaly s přihlédnutím k ustanovení §
13 odst. 1 a 2 o.z., podle něhož má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby
bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby
byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené
zadostiučinění s tím, že pokud by se nejevilo postačujícím toto zadostiučinění
proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její
vážnost ve společnosti, má fyzická osoba právo na náhradu nemajetkové újmy v
penězích.
Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do
osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti
splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou
újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v
její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný
(protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi tímto
zásahem a neoprávněností (protiprávností) takového zásahu.
Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § 13 o.z. se
tak uplatní u těch zásahů do její osobnosti chráněné všeobecným osobnostním
právem, které odůvodňují jejich kvalifikaci jako neoprávněných (protiprávních).
Neoprávněným zásahem je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v
rozporu s objektivním právem, t.j. s právním řádem.
Jak již bylo uvedeno, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal
předpoklady pro to, aby žalobkyním byla přisouzena náhrada nemajetkové újmy v
penězích, avšak (jak již bylo uvedeno) při úvaze o výši náhrady nemajetkové
újmy v penězích se od právního závěru krajského soudu odchýlil. Odůvodnil to
konstatováním, že náhrada nemajetkové újmy v penězích přichází v úvahu jen v
případě, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její
vážnost ve společnosti, či došlo ve značné míře k zásahu do jiné složky
osobnosti fyzické osoby včetně práva na podobu. Ze skutečnosti, že fotografie
žalobkyň byla uveřejněna jako koláž, a že šlo o reklamní kalendáře a katalog
žalovaného, však takový zásah proti důstojnosti žalobkyň a jejich vážnosti ve
společnosti (ve značné míře) nedovodil. Značná míra zásahu byla podle
odvolacího soudu naplněna pouze ve vztahu k porušení práva žalobkyň na ochranu
jejich podoby, neboť fotografie byla použita v tiskovinách, které byly šířeny
do obchodních míst a fitcenter v celé republice. Současně vzal v úvahu nepříliš
výrazný počet takto šířených vyobrazení.
Je jistě nezadatelným právem fyzické osoby svobodně se rozhodnout, zda její
zákonem chráněných osobnostních hodnot (zde podobizny) bude využito např. pro
komerční, reklamní, resp. obdobné účely, tedy nad rámec zákonné licence
stanovené v § 12 odst. 2 a 3 o.z. Bez souhlasu této osoby jde zpravidla o
zásah proti její chráněné osobnostní sféře se všemi atributy závažnosti,
následně většinou odůvodňujícími i přisouzení satisfakce podle ustanovení § 13
odst. 2 o.z. (obdobně srovnej K. K., J. Š. a kol., Ochrana osobnosti podle
občanského práva, Linde Praha, a.s. 2004, str. 371 a 372). Nadto tento zásah
může být (a často skutečně také i bývá) provázen dalším dotčením osobnostní
sféry postižené fyzické osoby, které se od tohoto zásahu odvíjí. Lze jmenovat
především oblast důstojnosti fyzické osoby, její vážnosti ve společnosti, její
pověst (renomé), apod. Z žaloby vyplývá, že na dotčení těchto chráněných
stránek osobnosti žalobkyně též poukazují, avšak odvolací soud se s touto
jejich argumentací (vycházející ze specifického postavení žalobkyň ve světě
sportu, do něhož byly materiály obsahující sporné fotografie směřovány) v
podstatě odpovědněji nevypořádal. Neměl tak předpoklady pro spolehlivou úvahu o
míře dotčení osobnosti obou žalobkyň a následně tak o výši přiznávané náhrady
nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 o.z.
Z uvedených důvodů tedy nelze napadený rozsudek považovat v dovoláním napadeném
výroku ve věci samé za správný. Nejvyšší soud České republiky jako soud
dovolací (§ 10a o.s.ř.) jej proto s přihlédnutím k ustanovení § 243b odst. 2 a
3 o.s.ř. v této části a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení
zrušil a věc vrátil tomuto soudu v daném rozsahu k dalšímu řízení. K
projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O
náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu