30 Cdo 1893/2023-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 11/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 65 C 11/2017-303, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 68 Co 426/2022-352, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 65 C 11/2017-303, se zastavuje. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 3. 2022, č. j. 65 C 11/2017-303, zastavil dovolací řízení, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z dovolání ve lhůtě stanovené usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 2. 2022, č. j. 65 C 11/2017-301, které mu bylo doručeno dne 24. 2. 2022 (výrok I), zastavil řízení ohledně žaloby na obnovu řízení, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z žaloby na obnovu řízení ve lhůtě stanovené usnesením soudu prvního stupně ze dne 10.
2. 2022, č. j. 65 C 11/2017-302, které mu bylo doručeno dne 24. 2. 2022 (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 68 Co 426/2022-352, odmítl podání žalobce ze dne 20. 9. 2022, označené jako „Odvolání žalobce proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 65 C 11/2017“, a to pro jeho vady, neboť ani po výzvě soudu prvního stupně žalobce neupřesnil, proti kterému rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání směřuje (výrok I usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal po žalované z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3395/15 spočívajícím v odmítnutí ústavní stížnosti žalobce, aniž byly odstraňovány vady řízení. Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbylém rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, není totiž dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen, neboť v souladu s § 229 odst. 4 o. s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Stejně tak není přípustné dovolání žalobce ani v části směřující proti výroku II usnesení odvolacího soudu, a to dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k dosud nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle § 241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle § 238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. přednost. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Žalobce v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení částečně zastaveno a částečně bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. David Vláčil předseda senátu